Petr Fischer: Alma mater není dojná samoživitelka

V případě Univerzity Karlovy, jejíž vedení si v neustále napjaté finanční situaci českého vysokého školství přidalo na odměnách od několika statisíců po více než milion korun za rok, jde ale o kriticky špatné rozhodnutí.

Čtěte také

Milionové odměny pro vedení jsou v mezích, říká Králíčková. Výsměch, reaguje akademik Farkaš

Vysvětlovat vysoké odměny zvýšenou pracovní zátěží po střelbě na filozofické fakultě bylo nejen nemístné, ale i bezohledné. Rektorka Milena Králíčková se, pravda, obratem omluvila, pachuť nevkusného hyenismu ale přetrvává.

Zejména proto, že ti, kteří na FF UK byli v maximálním fyzickém i psychickém nasazení, nedostali prakticky nic. Celé to dělalo dojem vysvětlit nepříjemnou věc opravdu silným argumentem, což se bohužel povedlo. Jen argument svou přehnanou silou a nevhodností potvrdil spíše podezření, že tu někdo má špatné svědomí.

Rektorka, které odměny schválil Akademický senát, se brání tím, že odměny v podobné výši mají i jiné školy, jak ostatně obratem po vypuknutí aféry potvrdil ministr školství Mikuláš Bek (za STAN), který to musí vědět i přímo z praxe, neboť byl sám osm let rektorem Masarykovy univerzity a také místopředsedou České konference rektorů.

Odměna pro odměnu?

Bekova odměna pro rektorku UK ve výši víc než 400 tisíc za rok byla jen třetinou toho, co rektorka za svou práci během roku dostala navíc, zbytek byl schválen samosprávnou univerzity.

Čtěte také

DVOJKA

Rektorka Králíčková: Rok po střelbě na FF UK stále držíme při sobě. Studující mají oporu jeden v druhém

A tady je zakopaný pes: Pokud samospráva univerzity rozdává velké peníze svému vedení, které není schopno dostatečně finančně zajistit jednotlivé fakulty, jejichž pedagogové trpí dlouhodobou frustrací z nedostatku peněz a musí k uživení často jen účelově využívat všemožné externí grantové systémy (věda pro vědu), jde o základní chybu.

Odměny by přece měly být udělovány především za dobré fungování univerzity, kam otázky odměňování lidí patří stejně jako výsledky školy v mezinárodním srovnání, vědecká činnost nebo úspěšné uplatnění absolventů.

Samospráva školy selhala v tom nejpodstatnějším: ve vztahu k obci, kterou zastupuje a kterou přehlédla jako vzduch. Slovo samo-správa vedení UK pochopilo zjevně s přehnaným důrazem na slovo samo…

Podezření z klientelismu?

Je to vlastně to nejhorší, co se mohlo stát. Před ministerstvem vedení univerzity obstálo – není to nic nad poměry, řekl víceméně ministr – před akademickou obcí ne.

Čtěte také

Plaga: Ministr Bek je tragický. Babiše chci znovu přesvědčit, že se investice do školství vyplatí

Když se k tomu přičtou další podezření z klientelistických postupů u některých zakázek, vznikne snadno dojem, že největší česká univerzita se místo almy mater, matky živitelky, poskytující živnou sílu všem členům obce, chovala jako dojná kráva malého počtu vyvolených.

Největší ztrátou je pak ztráta dobré veřejné pověsti. V prostředí, které na vzdělanost stále častěji opovržlivě plive jako na zpupné elitářství a na vysoké školy jako na místa, kde se vyhazují peníze na obskurní obory, je taková aféra jen potvrzením těch nejhorších podezření.

Tedy, že zbyteční akademici jen zneužívají veřejných peněz ve svůj osobní prospěch a že by společnost měla konečně nechat univerzitní vzdělávání na čistě soukromém obchodním kontraktu, vždyť vzdělání je přece zboží jako každé jiné – což je opravdu děsivá hudba.

Komentátor týdeníku Euro Petr Fischer|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas Plus

Kdo by nechtěl být dobře zaplacen, a kdo by nevyužil možnosti o své odměně rozhodnout sám. Jsme jenom lidé.

Univerzitní samosprávci jsou ale placeni i za odpovědnost vůči své komunitě akademické i vůči celé společnosti. A ve výkonu obojího, zdá se, vážně selhali. Neodpustitelně, chtělo by se dodat.

Autor je komentátor časopisu Euro