Patrik Hartl: Jsem jako přetuněnej Trabant – je ve mně víc síly, než karoserie dokáže unést

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Patrik Hartl

Spisovatel, scenárista a autor divadelních her Patrik Hartl je známý tím, že má hyperaktivní mozek, který neustále něco vymýšlí. „Nevydržím mít v hlavě prázdno – to mě nervuje a jsem nešťastný a agresivní. Čím jsem starší, tím víc jsem nerudný, když nemám v hlavě zaplněno, takže pořád něco vymýšlím. A když vymýšlím, tak se ta energie strká na papír a je všechno v pořádku. Jsem jako přetuněnej Trabant,“ říká o sobě.

Patrik Hartl také rád zkouší, co svým literárním postavám vymyslel. Nebaví ho totiž sedět takzvaně za bukem a neriskovat to, co jeho postavy. „Mám k nim tak blízký vztah, že se s nimi do značné míry ztotožňuji, a nedovedu si představit, že bych selhal.“

Proč má Patrik Hartl ve své kanceláři míč, nebo proč běžel nahý přes Staroměstské náměstí? Podívejte se na video:

Patriku Hartlovi vychází třetí kniha Okamžiky štěstí. Jde o příběh dvou sourozenců Veroniky a Jáchyma, víc ale autor neprozradil. „Strašně se snažím a dlouho pracuju na tom, aby byl příběh Veroniky a Jáchyma stejně hezký, jako může být život. Jedna z hezkých věcí na životě je, že nevíme, co přijde. Můžeme si být jistí jen jednou věcí – tím, že náš život rozhodně nebude takový, jaký je teď.“

Snažím se vymýšlet příběhy tak, aby čtenáře překvapovaly, a hrozně nerad cokoli z děje prozrazuju, protože kdybych prozradil třeba začátek této knížky, tak čtenáři přijdou o velkou porci emocí. Já bych byl hrozně rád, aby ta emoce v té knížce zůstala.

Patrik Hartl

Když tvoří, tak si připadá jako modelář. Mnoho hodin k sobě skládá malé kousíčky, v jeho případě písmenka, staví z nich slova, věty, a pak celý příběh. Zároveň se snaží tlumočit emoce, což je podle jeho názoru krajně obtížná disciplína. Nerad o knize cokoli prozrazuje, protože si dal velkou práci s tím, aby příběh lidi dojal.

Kromě knih píše Patrik Hartl i divadelní hry, někdy i na tělo konkrétním hercům. Ti ho ale musí zaujmout. Povedlo se to třeba Bohumilu Kleplovi: „Potkali jsme se v divadle a on říkal, že chce, abych mu něco napsal. Když jsem se zeptal, o čem, řekl, že hrozně rád uklízí, tak jestli by nešlo něco o vysávání. To byla tak zajímavá odpověď – 15 minut mi vyprávěl o uklízení a jak mu dělá dobře, když si může krásně uklidit.“

Proč by chtěl mít tělo jako Gérard Depardieu? Jaké se mu zdají sny? A vadí manželce jeho nezaměnitelný smích? Poslechněte si celý rozhovor.