Patří mezi nejlepší fotografy aktů na světě. „Neživím se tím, to mi dává svobodu,“ říká Miloš Burkhardt

„Mám to štěstí, že dělám věci, které mě opravdu baví, a hledám na životě pozitivní stránky. Pokud vidím, že bude něco proti mému přesvědčení, tak se toho vůbec ani nezúčastním,“ popisuje fotograf a podnikatel.

Čtěte také

Nejlepší fotografie nemusí mít popisek. Ale já je stejně vždycky popsal, zamýšlí se fotograf Šilha

To, že se neživí fotografiemi, považuje za velkou výhodu. Dává mu to tvůrčí svobodu. „Jsem úplně volný v tom, co dělám. Protože když máte něco placeného, komerčního, ať chcete, nebo nechcete, vždy to přizpůsobujete tomu, kdo to platí,“ konstatuje.

Jako fotograf pracuje i unikátní metodou platinového tisku. „Jde o prastarou metodu, o jednu z původních metod jak fotky dostat na papír. Je to složité, ale fotografie mají jinou hloubku, jiný kontrast, strukturu. Vlastně působí, řekl bych, věčně. Protože kdyby přišla atomová válka, nic nepřežije, ale toto přežije,“ vysvětluje.

Cargo Gallery byla výzva

Před lety se Burkhardt pustil do projektu Cargo Gallery. Spolu s kamarády a kolegy fotografy předělal bývalou nákladní loď na umělecké centrum.

„Byla to velká výzva. Dostali jsme se shodou náhod k nákladní lodi, která měla jít do šrotu. My jsme ale viděli toto plovoucí monstrum coby nějaký kulturní stánek, který může brázdit vody a dělat lidem radost. Chtěli jsme hlavně divadla, výstavy, koncerty, vlastně takový kulturní počin,“ přibližuje vznik Cargo Gallery.

Portugalsko je vášeň

V Hovorech také vzpomíná na dětství a emigraci do Švýcarska, kam v šesti letech odjel s rodiči v roce 1968. „Byla to strašně upjatá katolická země, pravidla se tam dodržovala až moc striktně. To pro dítě není ideální. Byl jsem divočejší než Švýcaři, takže jsem neustále rodičům dělal starosti, neustále jsme řešili nějaké problémy,“ směje se.

Čtěte také

Možná je lepší dívat se kolem a zažívat, než fotit na sociální sítě, uvažuje fotograf Ortmann

Když ho rodiče poslali spolu s bratrem na prázdniny k babičce do Československa, komunistický režim ho zpátky za nimi už nepustil. „Ven jsem se dostal až po deseti letech díky domluvenému sňatku s německou občankou,“ vysvětluje. Mladou Němku tehdy oslovil na ulici, zda by mu takto nepomohla se vystěhovat. Trvalo to několik let, než se mu to podařilo. „Pak jsme se po roce rozvedli a jsme kamarádi,“ dodává.  

Nyní tráví většinu volného času v Portugalsku, kam se dostal už koncem 80. let, když ještě žil v Mnichově.

„Kamarád tam měl pozemek a objekt a vzal mě tam. Pak se z toho stala vášeň, vstoupil jsem do toho coby společník a od té doby tam jezdím. A trávím tam převážnou část svého volného času. Věnujeme se tam různým projektům. Děláme vlastní pálenku z jedné rostliny, olivový olej, pomerančové marmelády, pěstujeme čaje. To je teď moje hlavní vášeň. Baví mě to,“ přiznává Miloš Burkhardt.

Jak se dostal k pilotování? Na jakých dalších projektech pracuje? Poslechněte si celé Hovory. Ptá se Vladimír Kroc.