Otevřená debata v naší společnosti chybí. Měli bychom se tím vážně zabývat, vyzývá teolog Petráček

Po 18 letech jste dostal výpověď z katolické teologické fakulty pro nadbytečnost, za vaše veřejná vyjádření přišel v minulosti ze strany církve vztyčený prst v různých formách. Co se stalo, že většinová společnost už není schopná rovnocenné dialogu, potažmo už možná nevíme, co dialog je?

Nevím, jestli společnost, ale určitě se dá mluvit o tom, že s tím máme problém, řadíme se na různé tábory, nevnímáme, co říkají druzí, vedeme paralelní nepřátelské monology. A v církvi je to bohužel ještě mnohem horší, tam ještě převládá taková ta normalizační mentalita nemluvit o věcech veřejně, neodhalovat vnitřní problémy, držet to jakoby pod pokličkou, jiný názor je vnímaný jako ohrožování jednotné pozice.

Čtěte také

iROZHLAS

Kněz Petráček dostal výpověď z Katolické teologické fakulty. Otevřeně se zastával manželství pro všechny

Myslím, že takovou demokratickou, vyspělou, sebevědomou debatu, kterou mohli zažívat mnozí z nás ve Švýcarsku, Německu, Francii a jinde, to nám tady ještě chybí, k tomu jsme nějak nedozráli. Proč? To je otázka pro politology, sociology, ale musíme se tím vážně zabývat.

Vypadalo to, že máme nakročeno dobrým směrem, a najednou jsme v partě nesmiřitelných táborů, které nechtějí slyšet názor toho druhého, natož o tom přemýšlet…

Pořád si myslím, že máme našlápnuto, že většina společnosti na to slyší, zvlášť mladší generace jsou otevřené dialogu. Problém je, že je tady celá řada politiků, tak jako jinde ve středovýchodní Evropě, kteří těží z toho, že hecují emoce, zneužívají tuto vlnu, co jim nabíjí sociální sítě, a apelují na primární pudy, aby mobilizovali své voliče.

A to je selhání politických elit – vynikal v tom Miloš Zeman, Andrej Babiš to dělá pořád –, ale také médií, že na to naskakují, poskytují tomu platformu. Je to otázka mediálních, společenských elit, aby se tomu postavily, aby stát financoval veřejnoprávní média, která to dokáží korigovat, kde jsou solidní informace. Ale do značné míry to funguje – když se objeví velká krize, je vidět, že to jsou veřejnoprávní média, kam se lidé obrací, když chtějí solidní informace.

Jsou dnešní mladí lidé otevření dialogu? O čem se chtějí bavit?

Celý svůj život jsem mezi mladými lidmi, v mnoha směrech jsou skvělí, vůbec nesdílím katastrofické vize, že každá generace je horší a mládež upadá. Mimochodem, nejstarší lamentace tohoto typu jsou někdy z 8. století před naším letopočtem.

Moralizování není evangelijní. Z křesťanů má vyzařovat radost ze života
Tomáš Petráček

Myslím, že jsme je strašně poškodili těmi opatřeními proti covidu, přesto to nějak zvládají. Pro ně je samozřejmá vyspělá dialogická struktura, ochoty debatovat, hádat se, a také si nechat zkorigovat svůj názor. Bohužel v některých prostředích, jako je katolická církev, jsou nabrífovaní z farností k uzavřenějším přístupům, ale není to nic, co by bylo fatální, nebo s čím by dál nepracovali a názorově se nevyvíjeli.

Vy už poněkolikáté zmiňujete katolickou církev. Zlobíte se na ni?

Čtěte také

Opravme jen to, co se pokazilo. Žádné vylepšování člověka, navrhuje pravidla editace genomu bioetik Vácha

Ne, jsem její součást, velká většina toho, co dělám, nějak směřuje k tomu, aby mohla účinně naplňovat své poslání, kterou je hlásat evangelium, což je radostná zvěst, dodávat lidem naději a radost ze života. Mrzí mě, že kvůli některým přístupům a určité mentalitě, která se bojí současného světa a neumí s ním zacházet, to neděláme tak dobře, jako bychom měli. Je to náš hlavní úkol, který neplníme, společnosti to dlužíme.

Jsem ráda, že jste zmínil to hlásání radostné zvěsti, protože evangelium, alespoň tak, jak ho vnímám já, je spíš o radosti. Ale mám pocit, že lidé okolo katolické církve jsou vnímáni spíš jako takoví zasmušilejší. Jako by víra byla cosi ponuréhoho. Čím to je?

Záleží, jak se víra prezentuje. Když se podíváme, kteří představitelé náboženského myšlení rezonují v české společnosti i uvnitř církve, jsou to lidé jako Ladislav Heryán, Marek Orko Vácha, Václav Vacek nebo Pavel Hošek, kteří vyzařují to radostné křesťanství. Tady funguje, že lidé následují pozitivní energii, a křesťané by měli být specialisté na radost ze života, mělo by to z nich vyzařovat a tím přitahovat a oslovovat druhé.

Takové to zastrašování, moralizování, nefunguje, a hlavně to není evangelijní. Evangelium je transformující živá síla, která mění váš život k lepšímu, pomáhá být hlubšími, pravdivějšími lidmi, mít intenzivnější prožívání a bytí. A pokud to nefunguje, tak bych měl hledat nějakou podobu víry, která je více „ježíšovská“, která odpovídá evangelijnímu ideálu.

Dokáže umělá inteligence napsat kázání? A jak pracovat pro lepší budoucnost? Poslechněte si celý rozhovor.