Ondřej Konrád: Uvěřitelní filmoví Mašíni
Dokud nebyla k dispozici kniha někdejšího agenta – chodce a politického vězně Oty Rambouska Jenom ne strach, běžný občan toho o skupině bratrů Mašínů věděl pramálo. Případně jen z oficiální verze, že to byli banditi a sprostí vrazi. Ale jelikož se bezprecedentně prostříleli skrz NDR až do Západního Berlína, komunisté o nich spíš mlčeli, nebo je pod jinými jmény zpodobnili v temných barvách jednoho ze 30 případů majora Zemana.
Zato po roce 1989 se nad jejich cele zveřejněným příběhem rozpoutala vášnivá a stále trvající diskuse. Skrytě započatá vlastně ještě za totality, když Rambouskovu knihu odmítlo vydat exilové nakladatelství 68 Publishers manželů Škvoreckých.
Čtěte také
Protože s tím údajně nesouhlasil Václav Havel. Jistě si vědomý, jak by toho zneužil Husákův režim: jen se podívejte na oslavování hrdlořezů!
A zabití dvou příslušníků SNB při opatřování zbraní (zvlášť to druhé, kdy bylo ovšem nezbytné zbavit se bez výstřelu svědka, byť v té chvíli omámeného), i pokladníka, vybaveného však revolverem, při získávání peněz k další činnosti, byla, jsou a určitě ještě budou probírána.
Aktuálně se tak děje poté, co vznikla petice za udělení státního vyznamenání členům skupiny. A hlavně měl premiéru film Bratři režiséra Tomáše Mašína a scénáristy Marka Epsteina, který se nepokouší stavět Mašínům pomník, nebo ospravedlnit výše zmíněné činy.
Čtěte také
A ukazuje Ctirada a Josefa jako k akcím odhodlané a připravující se syny legendárního protinacistického odbojáře, mladé muže ostře vnímající komunistický teror, jemuž se postupně začnou stavět na odpor. Ve víře, že nadejde další velká válka a Moskvou porobené země získají zpět svobodu. Což jim bývá také vytýkáno coby naprostá naivita.
Ale třeba poznamenat, že leckdo podstatně starší a zkušenější v tehdejším Československu ještě docela dlouho po únoru 1948, přinejmenším do maďarské revoluce roku 1956 doufal ve spásný zásah USA. A silnou stránkou snímku je rodinná vazba, do značné míry pocta matce I sestře.
Obraz doby, detektivka i „střílečka“
Do jisté míry lze rozdělit film na třetiny – v prvé je sugestivně zobrazená ponurá atmosféra doby, ve druhé takřka detektivka, kdy Státní bezpečnost zapojí do pátrání zdatného česko-německého kriminalistu, a ve třetí pak neúprosný krvavý boj na nádražích a v lesích proti desítkám tisíců východoněmeckých a ruských jednotek. Podle některých kritiků pouhou „hollywoodskou střílečku“. Jíž ale reálný a úspěšný průnik nakonec už jen zbědované trojice prostě byl.
Stejně jako to, že se Mašínové a jejich přátelé cítili být ve spravedlivé válce, která se ovšem nekonala a Západ se k ní nechystal. Uměřený a do značné míry věrohodný I sugestivní film si žádné rozhřešení případu za cíl nekladl. V podstatě ve zkratce ukazuje, jak to asi bylo. I s onou značnou idealistickou naivitou, nad níž v závěru jen zírá zaskočený americký důstojník.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
