Nový ministr

Je pravda, že k Dostálově vysoké popularitě podstatně přispěla jeho těžká nemoc a jeho nadstandardní vztahy s novináři - ale Dostál byl nadstandardně úspěšný také jako šéf resortu, který ve vládách všeho typu bývá chudou popelkou. Premiér Jiří Paroubek dospěl k názoru, že Dostálovy kulturněministerské pantofle nebudou velké Vítězslavu Jandákovi. Opravdu nebudou?

Někdo by mohl namítnout, že v Jandákově osobě se do vlády dostane přelétavý politický turista: z loďky pravicové Republikánské unie přesedl na škuner pravicové Občanské demokratické strany (kde podle svých vlastních slov stál hodně napravo) - a teď musí nezávisle šlapat politickou vodu někde v blízkosti levicové sociální demokracie, protože právě někoho takového premiér na Dostálovo místo sliboval. Ale budiž, i politik se může názorově vyvíjet... Někdo by se mohl pozastavit nad Jandákovou češtinou. Z rozhovorů, které poskytl novinářům, křičí jazykové chyby, jaké by se snad daly přehlédnout u kteréhokoli jiného ministra, jen ne u ministra kultury. Ale budiž, chyby mohli v rozhovorech napáchat i novináři... Někdo by mohl zapochybovat, zda má herec, radní a festivalový ředitel Jandák odpovídající ministerskou kvalifikaci. Ale budiž, řada lidí roste s úkoly...

Premiér Jandákovi věří, má ho tedy mít. Je to jeho právo i jeho risk. Pokud bude Jandák v Dostálových botách plandat, bude to premiér, kterému to voliči přičtou k tíži. A relativně brzy.