Nové album Trabandu je jako dort pejska a kočičky. V nejlepším smyslu slova
Kapela Traband nedávno završila 20 let existence. Oslavila to albem s názvem Vlnobeat. To na první poslech působí trochu ve stylu „když pejsek s kočičkou vařili dort“ – přesto jsou z něj recenzenti nadšení!
„Nešlo o bilancování,“ říká o nové desce frontman Trabandu Jarda Svoboda. „Spíš jsem chtěl říct, proč to celou dobu děláme, co nás tu vlastně drží – je to radost z muziky.“
Na koncert pozvali i punkovou Znouzectnost
Když kapela oslavuje tak významné jubileum, jako je 20 let existence, dostávají dárky především fanoušci. V tomto případě šlo kromě nového alba i o obrovský koncert v pražské Akropoli, který si nechal ujít snad jen ten, na koho už z vyprodaného koncertu nezbyly lístky.
„Pozvali jsme k sobě na pódium všechny, kdo s Trabandem měli v jeho začátcích co do činění – především kapelu, která nás poprvé vytáhla na pódium. Byla to plzeňská Znouzectnost, písničkovo-punková kapela,“ popisuje Jarda Svoboda.
Vlnobeat, to je pestrá směs žánrů
Album Vlnobeat je odpovědí všem, kteří Jardu Svobodu trápí otázkou, jaký styl hudby vlastně Traband dělá. Objevují se na něm totiž snad všechny žánry, které jen člověka mohou napadnout. „Nesnažil jsem se zastírat inspirace, nesnažil jsem se je schovávat pod aranže. Některé věci jsou na albu velice zřetelné,“ podotýká Jarda Svoboda.
„Všichni jsme něčím ovlivnění a utváření. Mám pocit, že aby si člověk udržel smysl svého počínání, musí vydávat to, co je v něm,“ neskrývá.
Ať už však je žánr té které písně na novém albu Trabandů jakýkoliv, jedno mají všechny písně z Vlnobeatu společné – obrovskou radost. „Jsem rád, že tuto radost prožíváme neustále. Doufám, že s námi bude i nadále, že jsme našli způsob, jak zacházet sami se sebou i s kapelou. Po 20 letech jsme přece jen trochu jako rodina. Když se člověk oprostí od zbytečností, zbývá čistá radost.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
