Nová kniha Povídání u povidel Květy Podhradské vychází z prázdninových zážitků s jejími vnoučaty
V posledních letech se romská literatura stále častěji dostává do hledáčku romského, ale i majoritního čtenáře. Nejinak je tomu i v případě díla romské autorky Květoslavy Podhradské Povídání u povidel, s ilustracemi Kláry Zahrádkové, kterou vydává nakladatelství Kher.
„Myslím si, že se moje tvorba začala objevovat v roce 2018. Tehdy jsem začala spolupracovat s nakladatelstvím Kher. Chystala se sbírka povídek O Mulo, pro kterou jsem napsala povídku Když smrt přichází. Šlo o vzpomínku na moji babičku, která odešla, když jsem byla malá,” říká spisovatelka Květoslava Podhradská a přibližuje svou další literární tvorbu:
„O rok později jsem byla nakladatelství Kher opět oslovena. Jednalo se o sbírku Všude samá krása, pro kterou jsem napsala povídku Utíkej Margitko. jde o příběh mých rodičů z 2. světové války. V další knize, Samet Blues, popisuji rodinný příběh - Dům na štěrkové ulici - kde byla povodeň v roce 1997.”
Před několika měsíci přišla autorce z nakladatelství Kher nabídka vydat samostatnou knihu určenou pro děti.
„Pro mě velice zajímavá výzva, protože jsem pro děti ještě nikdy knihu nenapsala. Uvažovala jsem, jak se k tomu postavit. Vzhledem k tomu, že ke mě na Boskovsko jezdí moje vnoučata a že tam s nimi o prázdninách zažívám různé historky, stalo se to určitým pojítkem k tomu napsání samostatné knihy Povídání u povidel. vnoučata pro mne byla velkou inspirací. Vycházela jsem z našich společných zážitků.”
„Také se ale inspiruji svým raným dětstvím, které jsem strávila v chudé romské osadě na východním Slovensku. Vzpomínám na strasti s češtinou po příchodu do ostravské školy. Na to, jak jsme se sestrou jako jediné dvě Romky hrály házenou.”
Když mi bylo tak třináct, chodily jsme se tam s tetou Natašou dívat. Jednou si nás všimnul trenér Šimoňák a povídá
nám:
,Pojďte přece mezi nás, co tam stojíte! Já vím, že jste od Duždů. Chcete si taky zahrát?‘
My jsme se styděly, ale pak jsme souhlasily, stejně jsme jim většinou podávaly míč, když se jim vykutálel z hřiště. A tak jsme
začaly obě hrát.
„Ale co jste hrály, babi?“ naléhal Robču.
„Mezinárodní házenou. Chodily jsme trénovat dvakrát týdně na místní hřiště s dětmi ze vsi. Celou plochu pokrývala černá škvára. Kolikrát jsme byly umouněné jako od sazí. Byly jsme jediné romské holky, co s nimi chodily hrát. Já jsem byla v bráně a teta hrála v obraně.
Část ilustrací vznikla podle fotografií z autorčina archivu.
„Půvab vyprávění podtrhují ilustrace Kláry Zahrádkové. Zčásti vznikly podle skutečných fotografií. Šlo například o rodinné portréty mých rodičů a sourozenců. Určitě to knihu oživilo, jsem ráda, že jsem to takto mohla propojit. Napsat knihu je těžké, ale držet ji v rukou je krásné.”
Podhradská plánuje, že se i v budoucnu bude věnovat literatuře určené pro děti.
„Většinou píši pro dospělé, ale po takové knize si určitě ráda odskočím k dětské tvorbě.”
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.