Maradonova „boží ruka“ slaví 40 let. Pro Argentince je dodnes symbolem národního zadostiučinění

Tribuny jsou přestavěné, tehdejší trávník už dáno odrostl, ale hukot to tady tehdy byl možná docela podobný. Legendární Maradonova „boží ruka“ se přesně před 40 lety zjevila právě tady, v katedrále fotbalu, jak Mexičané přezdívají Aztéckému stadionu.

Argentinka Stella, kterou potkávám na prvním zápase jejího týmu na letošním šampionátu v Kansas City, mi vypráví, že si tu chvíli dobře pamatuje a že její manžel byl tenkrát přímo na stadionu.

„Říkal, že to tak prostě mělo být. Doufejme, že už se nic takového nebude opakovat. A se současnými technologiemi, s videorozhodčím pochybuji, že by se to mohlo stát. Já osobně chci vyhrávat čestně.“

Gól století

Těžko byste hledali Argentince staršího 45 let, který by si tenhle zápas z 22. června 1986 nevybavil. Maradona v rozmezí pěti minut dal takzvaný gól století, při kterém prokličkoval s míčem z vlastní poloviny v podstatě až do branky, a předtím ve vzdušném souboji s anglickým gólmanem nenápadně plácnul do míče rukou, šel se radovat a tuniský sudí gól uznal.

„Pamatuji, že jsem se na to díval v televizi a v té rychlosti jsem si neuvědomil, že to byla ruka. Pak to bylo zjevné. Ale něco takového se stane na každém šampionátu. Takhle bychom se mohli dohadovat o penaltě, kterou mexický rozhodčí nařídil proti Argentině ve finále proti Německu v roce 1990. Ale byla odpískaná, Německo vyhrálo – a je to. Fotbal není soudní líčení, prostě i v tomhle potřebujete štěstí šampionů,“ říká mi další v Americe žijící Argentinec Julio Mazarella.

Viveza criolla

Čtěte také

Být Messimu v patách je pro argentinské novináře povinnost. „Lidi chtějí znát každý detail. Naším cílem je pokrýt všechno!“

Termín „boží ruka“ pochází přímo od Maradony, který později prohlásil, že první gól Anglii padl trochu hlavou a trochu boží rukou. Kulturně to zapadá to takzvané „viveza criolla“, argentinské verze lstivosti a schopnosti vítězit nad nepřízní osudu i za cenu obcházení pravidel. Česky bychom asi řekli vyčůranost nebo „účel světí prostředky“.

„Pro Argentince to po válce o Falklandy bylo národní zadostiučinění za tu porážku. To, že dal Maradona náš nejdůležitější gól v dějinách mistrovství světa Anglii a že ho dal rukou, to je úplně v pořádku. Co činí Bůh, činí správně, takže gól boží rukou je v pohodě,“ usmívá se Claudio Giglioni, reportér a fotbalový komentátor argentinského rádia Cadena 3, který se s Maradonou osobně setkával a mluvil.