Bříza: Spojené státy podcenily, jak se bude Írán bránit. Trump teď chce, aby Čína dotlačila Írán k akci

Americký prezident Donald Trump oznámil, že jeho nadcházející cesta do Číny byla odložena o měsíc a půl. Proč?

To je jednoznačný signál Číně, že když nebude tlačit na Írán, aby odblokoval Hormuzský průliv, tak se jednoduše jednání s Čínou na jakékoliv téma nepohnou dál.

Ono je pravda, že Čína v tichosti za poslední dekádu vybudovala kompletní železnici, kterou nazvala novou Hedvábnou stezkou – z Číny přes Kazachstán a Turkmenistán do Íránu. Takže obchází i Rusko.

Čtěte také

iROZHLAS

Izrael v noci udeřil na úřady v Teheránu. Pár hodin po Netanjahuově řeči, že ‚Írán je decimován‘

A co je zásadní, zatímco námořní doprava z Číny do Íránu pluje zhruba 40 dní, tak cesta vlakem, který je navíc schopný převézt větší náklad, trvá 15 dní. Takže se bavíme zhruba o třetině času. Navíc s velkými objemy, které nikdo nemůže efektivně zablokovat. Po té železnici nejenže proudí nadále ropa do Číny, ale také zde putuje spotřební i vojenské zboží do Íránu, čili ten obchod neustal.

A toto je signál, který vysílá prezident Trump Číně, že by se nad tím měla vážně zamyslet a měla by Írán jakožto svého spojence donutit, aby odblokoval Hormuzský průliv. Protože osa Moskva-Teherán-Pchjongjang a částečně i Peking očividně funguje dál.

Pět evropských států společně s Japonskem vyjádřilo ochotu přispět k zajištění bezpečnosti plavby zmíněným Hormuzským průlivem. Co to v praxi znamená?

Je to nesmírně složitá věc. Šířka Hormuzského průlivu, je v tom nejužším bodě, v tom hrdle, nějakých 30–33 kilometrů. To ale není podstatný údaj.

Podstatný údaj je plavební dráha, místo kudy mohou lodě plout bez toho, aby uvízly. Ta je v Hormuzu široká maximálně 5 kilometrů. Hormuzský průliv má ale na délku 120 kilometrů. Ten problém je obrovský. Když máte kolem sebe 120 kilometrů pobřeží, ale jenom 5 kilometrů úzkou plavební dráhu, jste potom jednoduchým terčem mnoha forem útoků.

Hormuzský průliv v aplikaci MarineTraffic (5. 3. 2026)|foto:MarineTraffic

Situace je kompletně jiná, než když si vzpomeneme na íránský konflikt z osmdesátých let, kde byla taky tzv. blokáda tankerů. Tehdy americké lodě doprovázely tankery, aby propluly Hormuzským průlivem. Nicméně ta situace se dramaticky změnila – dnes máme drony nebo neřízené rakety krátkého dosahu.

Navíc se Írán poučil a vykutal stovky tunelů na pobřeží. Ty má osazené právě neřízenými raketami a drony, které letí nižší jednotky minut, respektive desítky sekund. A rakety mají příliš krátké reakční doby na to, abyste je byl schopen eliminovat.

Čtěte také

Amerika sbírá „skalpy“, Izrael řeže „končetiny“. Válku ale nakonec rozhodnou sami Íránci

Také tam jsou námořní miny, které už dávno nevypadají jako ty ježaté koule. Dneska jsou námořní miny chytré a podle toho, jak je stlačena voda, jsou schopny reagovat. Opravdu jsou to velmi inteligentní prostředky, které jsou schopny vyhodnotit, jak velké plavidlo nad nimi plave. Íranu tedy stačí relativně malé nízkonákladové prostředky, kterými je schopen ohrozit všechny lodě v průlivu.

Dnes je spočteno, že na doprovod jednoho tankeru musíte použít minimálně dvě válečné lodě. K tomu několik dronů, které paralelně monitorují okolí lodě nebo pobřeží Íránu. Takže je to nesmírně náročná záležitost.

Takže jedině tak by těch pět evropských států a Japonsko mohlo přispět k zajištění bezpečné plavby?

Buďme tedy konkrétní. Například Spojené státy by rády od Německa a Francie minolovky. To je věc, která je pro námořnictvo Spojených států těžké téma, protože jich tolik nemají. Jejich námořnictvo bylo koncipováno jako velké hladinové lodě, které měly vybudovat kompletní námořní světovou převahu. Tím pádem ty pobřežní vody nikdy nebyly jejich doménou.

Čtěte také

Libor Dvořák: Jak Moskva vydělá na íránské válce

Ale víme dobře, že v historii Evropy, od vzniku oné námořní ježaté miny, neexistovala snad dekáda, kdy by někdo něco nezaminoval. Proto s tím evropské armády mají zkušenosti. Tím by samozřejmě pomoct mohly. Ale ono nejde jenom o faktickou pomoc, ale jde i o verbální pomoc. O tlak na Írán, o jednotu západního společenství. A vidíme ten důsledek, kdy se prezident Trump doslova do písmene urazil.

Donald Trump má pocit, že mu nikdo nechce pomoct, drolí se tím i NATO?

Nemyslím si, že se NATO jako takové drolí, tak daleko nejsme. Ale pravdou je, že opatrnost by měla být na místě. Neměli bychom do Spojených států vysílat signály a konkrétně věty typu, že „to není naše válka“. To se nám velmi rychle může vymstít.

Spojené státy v tu chvíli mohou říct: „Ukrajinská válka, to není vůbec moje válka, pro mě je důležitější Venezuela, Kuba, Írán, Čína, proč bych řešil já vaše konflikty?“ Kdo nás tady zachraňoval z první světové války? Mohly za to Spojené státy? Nemohly, a stejně nám významně pomohli. Během studené války posílaly obrovskou podporu Západu, aby vyvážily tu trojnásobnou převahu vojsk Varšavské smlouvy v neprospěch NATO.

Čtěte také

Modžtaba Chameneí bude tvrdší než jeho otec. Ve válce přešel na taktiku ekonomického šoku, naznačuje Bříza

Čili byl bych obezřetný používat ten termín, že to není naše válka. Protože co dělá Írán? Destabilizuje region, financuje terorismus, vyrábí rakety dnes už středního dosahu, které jsou schopny ohrozit jihovýchodní křídlo NATO, tedy evropské státy. Dále se snaží do výzbroje zavést jaderné hlavice.

Navíc si poslechněte, jak samotní představitelé Íránu mluví. Naposled jsem slyšel vnuka ajatolláha Chameneího, který jasně řekl, že kdyby Írán měl kapacitu, tak vymaže Izrael z mapy. A nedělejme si iluze, že to je jenom Izrael. Velký satan jsou Spojené státy, a kdyby Írán ty kapacity měl, samozřejmě by podobný osud chtěl uštědřit i Spojeným státům.

A my jsme podobní jako Spojené státy. Čili já si nemyslím, že to úplně není naše válka, a hned to odsoudit není dobrá taktika. Protože se nás to také týká. Koukněte se na ceny nafty. Doopravdy se to týká každého člověka.

Jak se díváte na to, co řekl Donald Trump v Oválné pracovně, že íránské vedení bylo zničeno a tamní vojáci dezertují? Je to fakt nebo zbožné přání amerického prezidenta?

Nemyslím si, že by to bylo zbožné přání, ale i s tím faktem bych byl opatrný. To jsou přesně ty výstřelky Donalda Trumpa. On tím chtěl akcentovat, jak je americká armáda úspěšná. Je ale potřeba dodat, že je úspěšná na taktické úrovni. Tam je to opravdu neuvěřitelný úspěch.

Ale otázka je, co má být ta strategická úroveň. Určitě to nemusí být lež, ale je to vytržené z kontextu a ten celek vypadá trochu jinak. Není to tak, že íránská armáda vyndává bílé vlajky s půlměsícem a vzdává se.

A když se podíváme na to, co říkala šéfka tajných služeb Spojených států Gebhardová, že cíle Spojených států a Izraele v tomto vojenském konfliktu nejsou stejné, co tím vlastně říká?

To je pravda, začíná se jednoznačně rozlišovat to, co je dominantním cílem Spojených států a co je dominantním cílem Izraele. Já budu nejdřív parafrázovat, jak situace na bojišti vypadá. Je to jako když Spojené státy a Izrael, povalili svého soka na zem. Na jeho hlavu mají namířenou zbraň. Je vidět, že by se měl vzdát. Ale on nečekaně ze své nohavice vytáhne dýku a tu přiloží proklatě nízko tomu policistovi, který nad ním klečí. A ten to vůbec nečekal.

Čtěte také

iROZHLAS

Izrael chtěl v Íránu sesadit vládu, Amerika zničit balistické rakety, řekla šéfka tajných služeb USA

To je přesně to, co se teď odehrává. Jednoznačně taktická výhra: absolutní likvidace protivzdušné obrany, likvidace letectva, likvidace námořnictva. Ale nikdo nečekal, že se bude bránit. A to je to, co Spojené státy podcenily.

A teď ty cíle. Spojené státy mají jasně dané pevné cíle, od začátku konfliktu. Prosím, poslechněte si všichni ten první projev prezidenta Trumpa. Tam jasně deklaroval tři cíle: likvidace jaderného programu, likvidace balistického programu tak, aby nemohly ohrožovat ani Evropu a do budoucna ani Spojené státy, a konečně likvidace té prodloužené ruky terorismu – financování těch odporných odnoží Hizballáhu, Hamásu a spol. Tyto cíle jsou neměnné.

Izrael má ještě jiný cíl. Má za cíl změnu režimu, to je prostě pravda. A když ne úplnou změnu, tak minimálně kolaps. Proto také za posledních 48 hodin došlo k modifikaci taktiky. Izrael začal mimo jiné útočit na politické cíle. To znamená nejvyšší vedení země, duchovenstva, íránských revolučních gard. Tím chce povzbudit íránské občany, aby viděli, že ta operace neutuchá. Aby se odvážili a pokusili se dojít k změně režimu.

U Izraele to má logiku, když slyšíte, že ten režim je ochoten vymazat z povrchu země Izrael. Izrael tedy moc jiných šancí nemá. U Spojených států to je samozřejmě trošku jiná kapitola a je pravda, že v tuto chvíli ty cíle nejsou totožné. Oni jsou z větší části stejné, ale ten jeden, ten zásadní, ten se liší.

Proč podle Vlastislava Břízy Donald Trump odmítl ukrajinské interceptory? A proč by se Orbánovo blokování evropské půjčky Ukrajině nemělo líbit ani Česku? Poslechněte si rozhovor.