Poslední fajront. Co bude s horníky, doly i regiony bez těžby uhlí?

Je jich 13 a dohromady jim je přes 1000 let. Horničtí zpěváci chtějí zpívat, dokud budou mít sílu

Doly už nejsou, ale horníci zůstávají. Tak to vypadá na Karvinsku, kde sice skončila těžba černého uhlí, ale hornická kultura žije dál. Další díl seriálu Poslední fajront je o pěveckém sboru bývalých havířů. Podobné soubory byly dříve velmi časté, dnes už jsou ale spíš vzácností.

„Podívejte, chlapci, musíme si dát tón, který budeme zpívat,“ zní na zkoušce pěveckého sboru. Mezi nimi je i člen, kterému je 93 let. „Zpěv je pro mě elixír života,“ říká. Zpěváků je 13 a říkají si Horničtí kamarádi, dohromady je jim přes 1000 let.

Čtěte také

Mohli by si užívat důchodu, místo toho mají obsazený plán vystoupení na několik měsíců dopředu. Reklamu nepotřebují. Hlavně v domovech pro seniory mají svá malá pódia. Vždycky je uvidíte v nablýskaných černých uniformách.

„Můj dědeček byl havíř, táta byl havíř, potom celý můj život byl důlní technik,“ vypráví člen sboru Karel Žák. „Já jsem patřil mezi jedny z posledních vyučenců. Rubač, razič, i ten zpěv a hudba, to bylo moje, proto jsem taky tady v tom sboru a zpívám,“ pokračuje jeho kolega Oldřich Vítek.

Zachování kultury

Hornické kapely kdysi byly běžné a byly všude. Právě tyto časy se Horničtí kamarádi snaží zachovat a trošku vrátit. „Začali jsme zpívat a od roku 2014 už zcela oficiálně vystupujeme a šíříme tu hornickou kulturu,“ prozrazuje dirigent Milan Bystroň.

A mají jedno velké přání – za každou cenu tuto svou kulturu zachovat a zpívat, dokud budou mít sílu. Jak spočítal další člen Vojtěch Šomodi, hornickým kamarádům je v průměru 82,5 roku.

„I v tomto pokročilém věku rozdáváme takovou radost, že není všechno úplně ztraceno a budeme vzpomínat na těžké hornické roky,“ dodává.

autor: Martin Knitl
Spustit audio