Hrdinové ve stínu. Příběhy opomíjených hrdinů v medicíně
Být sestřičkou na dětském oddělení je poslání. Je to náročné a vyčerpávající, ale taky krásné, popisuje zdravotní sestra
Být dětskou sestřičkou je svým způsobem poslání. I o tom je dnešní díl seriálu o opomíjených hrdinkách a hrdinech v medicíně. Tento týden představujeme zapomenuté a neviditelné nelékařské zdravotnické profese, které jsou možná často v pozadí, ale o to víc jsou nenahraditelné. Dnes se konkrétně vydáme do pražské Všeobecné fakultní nemocnice.
Čtěte také
„Akorát přicházím na noční směnu. První věc, kterou musím udělat, je, že se musím převléknout.“
„Koukám teď do vaší skříně, a na těch halenkách máte zvířátka. Je tady žirafa, tygr, opička, panda…“
„Musíme mít, protože děti koukají. Bílý plášť prostě straší – to je hrůza, to je děs. Zelený plášť, to je ještě větší hrůza a děs. Dneska jsem žirafa.“
S dětskou sestřičkou Jitkou Jiránkovou jsme na Klinice pediatrie a dědičných poruch metabolismu Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Pestrobarevná zvířátka tu kromě oblečení najdeme vlastně úplně všude.
„Na chodbách máme zvířátka. Jsme na dětském oddělení, tak tady nemůžeme mít holé chodby. Snažíme se mít i barevné povlečení na postele,“ vysvětluje zdravotní sestra.
Nejlepší sestřičky
Spolu s Jitkou Jiránkovou se jdeme podívat k Rozince, která má medvědí pokoj. „Dneska je naštvaná, protože už je po píchnutí. Já jsem to slyšela, ten křik. Máme tu taky maminku.“
Čtěte také
To je prý na oddělení běžné. „Na našem oddělení preferujeme rodiče u dětí, i u velkých dětí – patnáctiletých, sedmnáctiletých –, pokud jdou na výkon nebo mají nějaký plán vyšetření. Děti se s rodiči cítí bezpečně, jistěji.“
„Dcerka je nemocná, bohužel nevím s čím, řeší se to. A můžu říct, že tady jsou sestřičky nejlepší. Opravdu se o nás hezky starají, pomáhají se vším, jsou takové lidské. Vyptávají se nás, jak to zvládáme, jak se cítíme my jako maminky… Zajímáme je i my, nejenom ty dětičky, to je strašně fajn,“ pochvaluje si maminka Rozinky.
Na místní oddělení přichází děti se vzácnými metabolickými poruchami. Lékaři je tu vyšetří, v případě potřeby i hospitalizují, a sestřičky je tak opatrují ve dne v noci.
Není to práce, ale poslání
Čtěte také
Jitka Jiránková dělá zdravotní sestru už přes třicet let a jak sama říká, být dětskou sestřičkou je vyčerpávající, ale zároveň plné okamžiků, kvůli kterým stojí za to vydržet.
„Doteď si pamatuji první hodinu ošetřovatelství. Přišla naše třídní učitelka, paní Fišerová, a řekla: ‚Milé dívky, povolání dětské sestry, to není práce, to je poslání. A tak k tomu musíte přistupovat.‘ My jsme se tomu strašně smály, ale člověk léty zjistil, že to je opravdu poslání, že to je náročné, vyčerpávající, ale je to krásné. A toto povolání by měli dělat lidi se srdcem, kterým nevadí se i obětovat.“
V příštím díle uslyšíme o tom, jaké to je být zdravotnickým záchranářem. Tím, kdo k nehodám, úrazům nebo náhlým zdravotním potížím přichází jako první a jehož hlavním úkolem je zachránit lidský život.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
