„Šel jsem pomáhat, ale nemohl jsem pomoct všem.“ Tragédie na filozofické fakultě poznamenala i policii

Okamžiky, které se mu vybaví před očima i rok po událostech. Policista Kristián vybíhá schody v hotelu. Otevírá okno a zbraní míří na studenta. Než stihne zareagovat, střelec namíří zbraň proti sobě a mačká spoušť.

Čtěte také

Sněmovní komise ke střelbě na filozofické fakultě dnes vyslýchá naposledy. K závěrům by měla dojít v prosinci, říká její předseda

 „Odhodil dlouhou zbraň s optikou! Zabil se.“

„Určitě?“

„Jo.“

„Co?“

„Zabil se!“

Kristián ještě chvíli čeká, než dostane potvrzení, že je střelec skutečně mrtvý. A pak odbíhá pomáhat postřeleným lidem.

„Je to pro mě nepříjemný zážitek, který budu v sobě držet do konce života,“ popisuje nyní Kristián. 

Naprosté ticho

„Běžel jsem k autu společně s kolegou, kde jsme vzali zdravotnický batoh a běželi jsme k té budově. Tam bylo potřeba ohromné množství zdravotnického materiálu. Tak jsme vběhli do té třídy, kde to opravdu nebyl příjemný pohled,“ vzpomíná nyní, rok po střelbě.

V době, kdy byl Kristián v hotelu, policista Adam řídil pomoc ve zmiňované třídě. Na zemi leželi zranění lidé.

„Vy jako velitel máte tu povinnost udělat triáž, komu můžeme pomoct a komu ne. Takže musíte obejít všechny. Jak říkají kolegové, že z nich adrenalin vystřelil a nepamatují si nic, já si pamatuju každý obličej, kdo kde ležel. Emočně mě to hodně zasáhlo,“ říká policista Adam.

Čtěte také

„Nikdo by neměl odcházet s tím, že jsme pacienta mohli zachránit.“ Co obnáší práce na urgentním příjmu?

Ve třídě raněných byl mezi prvními. I po roce si vybaví naprosté ticho, které tam bylo. „To překvapilo nás všechny. Cvičíme to tak, že lidi řvou. Ale oni ve skutečnosti neřvou. Smiřují se s tím osudem, že buď jim někdo pomůže, nebo ne.“

Oběma těžké chvíle pomohli překonat kolegové a rodina, Adamovi i psycholog.

„Já nemám problém s tím, že se to stalo. Já mám problém s tím, že jsem šel k policii pomáhat. A tam jsem nemohl pomoct všem, kterým jsem chtěl,“ říká.

Poslání

Oba u policie dál zůstali. Kristián odchod od sboru ani nezvažoval. „U mě ta varianta nebyla, protože já jsem si to povolání vybral z přesvědčení, že těm lidem budu pomáhat. Je to poslání,“ vysvětluje.

Po roce od tragédie se Kristián snaží zážitky z 21. prosince 2023 spíš vytěsnit. Adam popisuje, že nejdůležitější je pro něho se ze zásahu vrátit živý a zdravý domů.

„Takže dávat si pozor na spoustu věcí. Zažili jsme i další věci, podobná oznámení, kdy člověku vyběhne tepovka a říká si: ‚A jé, už je to tady zase.‘ A ono to není příjemný. Ale člověk se s tím musí srovnat.“

Adam i Kristián mají na výročí tragédie volno. Těší se, že budou se svými blízkými.