Radko Kubičko: Vláda a její přeběhlíci

Dnes jsme v debatě o důvěře vládě premiéra Nečase postoupili zase o kousek dále ve stanovení definic, kdo vlastně je a kdo není přeběhlík. Osoba s nejvyšší výkonnou funkcí, a tedy osoba více než autoritativní, to jest premiér sám, to řekl nade vši pochybnost: ve vládním táboře nejsou podle něj žádní přeběhlíci.

Jakousi logiku to v sobě nese. Poslanci kolem místopředsedkyně vlády Peake, kteří chtějí podporovat vládu, od ní neodpadávají, takže spíše než odpadlíci by měli být nazýváni zůstavci. Odpadli však od své strany Věci veřejné, která přešla do, prý konstruktivní, opozice.

Ale ona přece podporovala vládu a měla podepsánu koaliční smlouvu a od této vlády vlastně ona odpadla. Jsou tedy odpadlíky spíše poslanci, kteří v této straně zůstali, alespoň podle neúprosné logiky současného premiéra vlády České republiky.

Jak je vidět, záleží dost na tom, z jaké perspektivy se na odběhnuté poslance díváme. Z jedné jsou jedni přeběhlíky a druzí zůstavci a ze druhé je to přesně naopak. Ale konec ironie. Je asi důležité říci, že poslanec jako takový vykonává mandát sám za sebe, i když je volen na kandidátce politické strany. Ta ho teoreticky nesmí nijak úkolovat ani zavazovat.

Poslanci proto jistě mají právo hlasovat podle sebe, když chtějí podporovat, či shodit vládu. Jejich stranická příslušnost by neměla hrát roli. Jakákoli koaliční smlouva, podepsaná vedením strany, má nižší váhu než ústava.

Ale je etické, aby se v poslanecké sněmovně pohyboval subjekt, který nebyl zvolen v řádných volbách? To rozhodně není. Jenže v historii české politiky se to stalo už tolikrát, že už se to stalo tolerovaným zvykem.

Vládu s přeběhlíky, či zůstavci, či konstruktivními poslanci, či jak to budeme různě nazývat, budeme muset asi posuzovat spíše podle dalších konkrétních činů. Přeběhlictví totiž samo o sobě nikdy nebylo takovým problémem jako spíše jevy, které ho provázely. Na ně si budeme muset dávat pozor.