Radko Kubičko: Pohřeb prezidenta
Moderní český národ se konstituoval v odporu proti tradiční velké evropské monarchii, proto Češi nemají rádi vznosná státnická slova a velké rituály, jejich novodobý stát vznikl na demokratických a pokrokových principech, proti žezlu i kříži. Přesto když z Pražského královského Hradu, z jeho velkolepé katedrály dnes v pravé poledne zazněla za zvuku kostelních zvonů a sirén výzva ke spojení všech občanů České republiky, neznělo to vůbec jako fráze.
Celý stát vyslyšel výzvu své vlády, která v poslední době není právě populární, a držel minutu ticha. Desetitisíce lidí přišly přímo na Hrad, ač je k tomu nikdo nevybízel, po celé zemi se tento týden konaly vzpomínky a organizátoři předvánočních akcí jim dobrovolně dávali komornější ráz. Zábavný televizní kanál sám od sebe přerušil poprvé za své existence vysílání.
Loučili jsme se spontánně s Václavem Havlem, velkou osobností, velkým Čechem, Evropanem i světoobčanem. A celý svět se loučil s námi, až na několik zemí, pro které byl důležitější z hlediska historie bezvýznamný asijský diktátor, který v řádu peripetií Havlova života zemřel den po něm. Symbol kruté diktatury vedle symbolu boje za svobodu.
Václav Havel byl československý a český prezident a republika se tak trochu vrátila ke svým kořenům. Když podobným způsobem před mnoha lety pohřbívala svého prvního prezidenta Masaryka, dali občané tehdejšího Československa také najevo, že svého prezidenta měli opravdu rádi a symbolizoval pro ně jejich život. Žádný další prezident se takové spontánní reakci vlivem historických okolností netěšil nebo nemohl těšit.
Ač se to nezdá, Václav Havel byl tak trochu s námi v posledních padesáti letech. Už od začátku těch šedesátých minulého století, byl, ač ještě velmi mladý, nepřehlédnutelnou osobností divadelního života i probouzejícího se kvasu myšlenkové liberalizace. V tvrdých normalizačních letech sedmdesátých se stal hlavním mluvčím protitotalitní opozice, na konci osmdesátých pak neformálním vůdcem Sametové revoluce. A na samém počátku let devadesátých na dvanáct let prvním Čechem. A i po svém odchodu byl burcujícím svědomím stále více se vyprazdňující politiky.
Po celých těch padesát let bylo vždy lépe, když tu Václav Havel byl s námi, než když s námi býti nemohl. Nyní nás opustil navždy. Bude tak už jen na nás, co si z jeho života zapamatujeme, a s čím budeme jako národní společenství po dnešním společném zážitku žít dál.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Česko musí urychlit pořízení systémů protivzdušné obrany, uvedl Babiš po jednání s Netanjahuem
-
Uruguay, Argentina i Peru. Papež Lev XIV. zakončil svou první cestu po Latinské Americe
-
Maminka u inkubátoru není návštěva. Je součástí záchrany dítěte, říká šéfka Nedoklubka
-
Lindsay Clancyová půjde opět před soud. Poprvé se porotci nedokázali shodnout na její vině