Radko Kubičko: Je tu stagnace

Celá evropská ekonomika se potýká s problémy, tak proč by se to nemělo týkat i České republiky. I kdyby se po vzoru chytré Horákyně nakrásně dále tvářila, že v Evropě trochu je a trochu není, jak to činí někteří vlastenečtí politikové.

Česká ekonomika je prý tažena jen vývozem a stojí na výrobě aut, stejně jako v minulosti. Z toho vyplývá, že její struktura není nejzdravější, nejen co se týče aktuální smogové situace. Ostatní obory, včetně pro ekonomiku veledůležitého stavebnictví, jsou v útlumu.

Mnozí zjevně nechápou, že to je jen začátek, protože mají pocit, že hůř už dávno je. Aktuální politická situace v České republice také mnoho optimismu neskýtá a má se škrtat, kde se dá.

Naše současnost je na ekonomickém růstu závislá. Měl by to být však nejen růst, ale pokud možno růst růstu, čili rostoucí růst. Není divu, že každá stagnace je noční můrou politiků i národohospodářů. Kdo bude platit rostoucí úroky z dluhů, když ty samotné nehodlá zjevně platit nikdo.

Česká vládní koalice svými úspornými opatřeními ekonomiku dále podtrhne a zpomalí, kritizuje sociálně demokratická opozice. Jenže právě ona, když byla u moci, ekonomiku stimulovala tak nespoutaně, že nadělala rozsáhlé dluhy, které ani růst nestačil pokrýt. Rozsáhlé úlevy investorům přivedly firmy, které hned jak výhody vysály, zase se odebraly sát jinam. I v době vysokého růstu před deseti lety se nesplatil ani dluhový haléř a místo toho se dále půjčovalo.

Je to začarovaný kruh, ze kterého dnes nikdo neví, kudy kam. Dvě hesla charakterizují naši dobu. Zatímco dříve patřilo ke ctnostem každého kapitalisty spořit a investovat, dnes se půjčuje a utrácí, nejlépe se státní garancí. A co více, lidé jsou masivní reklamou vyzýváni kupovat si věci, které nepotřebují, za peníze, které nemají, jen aby se tak přivodil pro stát potřebný růst.

Třeba je to naopak. Třeba při růstovém zpomalení zpomalujeme jen na této divoké cestě do pekel.