Radko Kubičko: Průzkumy a komunisté

Většinou se stranám radí, že je nemají zcela podceňovat, ale ani přeceňovat. Přízeň voličů bývá proměnlivá jako jarní počasí a je přece jen něco jiného nezávazně si zatipovat a pak skutečně vstoupit do volební místnosti.

Trendy jsou ale zřejmé a mají vždy, jako mince, dvě strany. Především, vládní strany to mají těžké vždy, jejich obliba klesá, opak platí pro opozici. A tak ODS je zase na svém životním minimu a opozice si výská, má nadpoloviční většinu. Jenže ČSSD a KSČM měly v posledních pěti letech v průzkumech vždy navrch a diskuse o možném společném vládnutí byly bouřlivé. Ve dvou volbách to pak dopadlo zcela jinak.

Návrat lidovců a zelených by také měl logiku, Věci veřejné přestaly plnit roli páté politické síly a staly se spíše pátým kolem u vozu. Nový vhodný subjekt nevznikl, tak proč se nevrátit k osvědčeným značkám. Na druhé straně se ještě nikdy žádné české straně v posledních dvaceti letech návrat nepodařil.

Určitě za zaznamenání stojí stálá podpora TOP 09. Tato strana se tváří, že je pravým opakem populismu a její ministři jsou stále, i když zatím stále jen spíše slovně, motorem reforem. A přesto zůstává na svých, to svědčí o tom, že voličský reformní potenciál se soustředil opravdu sem. Jenže je otázka, zda-li si její hlavní tahák, sympatický a vtipný knížepán jako z pohádky troufne ještě na další volební období, a adekvátní náhrada se tu zatím nerýsuje.

Do titulku jistě patří, že síly ODS a KSČM by se vyrovnaly. To ale nemusí být úplně vypovídající, voliči ODS se vždy dokázali mobilizovat a výsledek byl nakonec mnohem lepší, sympatie pro KSČM zase mohou být pouhým protestním gestem. A ODS je navíc v obtížné vládě, zatímco KSČM už léta v pohodlné opozici.

Přesto výsledek svědčí o velké nespokojenosti značné části voličů s dnešní situací a snahy o zákaz KSČM je zřejmě to poslední, co by to mohlo změnit. Na to, abychom o tom věděli, ale asi nepotřebujeme žádné průzkumy.