Pavla Melková

Architektura nemusí být vždy dům či náměstí, tedy hmotný objekt. Pokud pojem architektura chápeme jako spoluvytváření fyzického prostředí okolo nás, může to být třeba zvuk.

Architektura musí plnit svůj účel, ale může nás také vzdelávat. Tím se stává skutečnou architekturou.Skvělým příkladem je škola od studia Bearth & Deplazes Architekten.

Konečným smyslem architektonické památky není pouze její existence sama o sobě, ale způsob, jakým bude její hodnota působit na člověka, jak zlepší jeho život.

Jaké jsou vlastnosti krajiny, pro které se v ní cítíme dobře? A jak může podobnými vlastnostmi disponovat architektura? Zamýšlí se architektka Pavla Melková.

Máme v geometrických figurách suprematistických obrazů hledat jen čisté abstraktní geometrické vztahy, anebo naopak pocity, emoce či děje?

Jaká je vzájemná inspirace mezi architekturou v České republice a Japonsku? O výstavě Praha – Tokio / Vlivy, paralely, tušení společného referuje architektka Pavla Melková.

Na výstavě Moniky Immrové v Colloredo-Mansfeldském paláci můžeme nacházet, jak tvary soch, v abstraktní a elementární podobě vyjadřují vztahy, které se pod nimi ukrývají.

Před pandemií řada měst řešila dopady turismu na život v nich. Pandemie tento problém dočasně potlačila – brzy se ale vrátí. Je čas znovu přemýšlet o jejich zmírnění.

Vnímání je způsobem naší komunikace s prostředím a odehrává se tedy v jazyce. Jazyce, kterým k nám prostředí promlouvá a jazyce, ve kterém mu rozumíme.

Projekt Pražských židlí a stolků, který vznikl na IPR Praha, ukazuje princip vstřícného gesta ve městě. Příležitost k posezení může proměnit kvalitu veřejného prostoru.