Není „cigán“ jako „cikán“, říká autor dokumentu Gadžo

O lidech, s nimiž v Předlicích strávil půl roku, mluví výhradně jako o „cigánech“. „Není to politicky korektní, já se však v této problematice vyučil na ulici. Na ulici se slovo ‚cigán‘ používá. Naopak slovo ‚cikán‘, tedy s ‚k‘ místo ‚g‘, slýcháte většinou od gadžů, a to s negativní konotací.“

Slova Rom si prý Tomáš Kratochvíl velmi váží. „Není hanlivé, Romové sami si ho vybrali. Údajně pochází z toho, že přišli z Indie, kde žili jako kasta ‚domů‘. V romštině znamená slovo ‚Rom‘ muž,“ dodává.

Čtěte také

Jsem stále gadžo, říká Tomáš Kratochvíl

Vtěsnat půl roku života do 50 minut není nic jednoduchého. I proto Tomáš Kratochvíl chystá verzi svého dokumentu, který právě dnes uvede v 50minutové verzi Česká televize, i pro kina. „Pokračuju v natáčení. Tento rok bude opět výživný, například 1. května se v Ústí nad Labem budou dít zajímavé věci,“ naznačuje dokumentarista.

Mezi Romy dnes má kamarády, za které by dal ruku do ohně. Na stranu druhou přiznává: „Nemůžu o sobě říct, že bych byl znalcem na romskou problematiku nebo se stal cigánem – v noci mě nenavštěvují mrtví, nenaučil jsem se zpívat v jejich tónině… jsem zkrátka pořád gadžo.“

Předlice - jarní kontrola čistoty |foto: Gabriela Hauptvogelová

My versus oni

Jednoznačná řešení. Ta většinou požadují účastníci nejrůznějších protiromských pochodů, která jsou v posledních letech na mnoha místech republiky stále častější. „Lidé ve Varnsdorfu nebo Duchcově většinou nemají práci. Mají hypotéky, jdou po nich exekutoři a jejich děcka vědí, že tady nemají perspektivu, takže jim nakonec stejně zdrhnou. Tito lidé jsou naštvaní a své naštvání ventilují v pochodech,“ vysvětluje Tomáš Kratochvíl.

„Během pochodů sami sebe ujišťují, že ze střední třídy nespadnou mezi lůzu. Kolektivně se přesvědčují o tom, že nebudou žít v rozpadlém domě, že jejich děti nebudou fetovat a že se nebudou muset živit nelegálně. Jde o vytváření mentální hranice ‚my versus oni‘.“

Čtěte také

Romové dnes podle Tomáše Kratochvíla čekají na generaci, která sice v ghettu vyroste, ale získá vzdělání a uznání v gadžovské společnosti. „Nezačlení se však mezi elitu, ale vrátí se do ghetta a začne tam pracovat. Dokud to budou dělat jen sociální pracovnice, vládní agentury a neziskovky, situace se nikam nepohne.“

Kdo je podle něj „typický Rom“? Existuje vůbec někdo takový? A proč Tomáš Kratochvíl některé Romy přirovnává k novodobým otrokům? I na to se Vladimír Kroc svého hosta zeptal.

Celý rozhovor o dokumentu Gadžo si kdykoliv poslechněte buď kliknutím na odkaz přímo v tomto článku, nebo v našem audioarchívu.