Některým spoluhráčům bych mohl být otcem. Fotbal si zatím ale užívám, říká fotbalista Matějovský

Máro, co ten tvůj věk? Už se pomalu chystáš do bačkor? 

Musím se smát, když přijdu do kabiny a vidím tam kolem sebe ty kloučky. V podstatě se nemůžu ani zlobit, když mi někdo říká dědku, protože to k tomu má hodně blízko. Některým spoluhráčům bych mohl být i otcem. Je to zvláštní situace, ale užívám si, že mezi nimi zatím můžu být. Je pravda, že tuhle otázku už poslouchám pět, šest let.

Čtěte také

Ve Spartě se mi nemůže stát, že bych neměl dostatek motivace, ambice být úspěšný nedovolí polevovat, říká fotbalista Bořek Dočkal

Po tom tvém zranění, které ti vystavilo stopku na sezonu, mi přišlo, že je to jasné – je tam věk, klub má vystaráno a myslel jsme si, že se ti už nebude chtít. Máš můj obdiv, že ses dal dohromady a že můžeš pořád rozdávat radost.

Upřímně řečeno jsem tomu taky nevěřil. Moje hlavní motivace byla všem ukázat, že se na to hřiště ještě vrátím. Slyšel jsem spoustu hlasů, že už je konec. 

Ty jsi trochu takový, že když někdo trochu ryje, tak mu chceš ukázat.

Přesně tak jsme to měl nastavené. Skálopevně přesvědčený, že se to povede, jsem teda nebyl. Teď už můžu říct, že je to splněná mise, kterou jsme si zadal a ještě jsem neskončil. Stálo to ale moc úsilí a musím poděkovat všem, kteří mě podporovali a stáli při mně. Období to bylo opravdu složité. 

Složité to bylo fyzicky, nebo psychicky?

Pro mě to bylo spíš mentální nastavení. Já jsem absolutní odpůrce posiloven a podobného drilu. Ví se, že mám rád balon a že na hřišti je to pro mě nejpříjemnější a teď jsem opravdu moc času trávil v posilovně.

Proč z Readingu přestoupil do pražské Sparty? A jaký je rozdíl mezi fanoušky v Česku a v Anglii? Poslechněte si celý rozhovor!

Talkshow Na place každou středu na Radiožurnálu Sport|foto:Aleš Vavřík