Matějovský: V Anglii jsem si užíval každý zápas naplno. Recept na fotbalovou dlouhověkost nemám

Jak se těšíte na rozlučkový zápas, který vás čeká o víkendu?

Těším se moc, ale zároveň jsem hodně nervózní. Je tam dost organizačních věcí, které se musí zařídit. Doufám, že vyjde počasí a přijde hodně lidí.

Kdo z fotbalových osobností dorazí?

Jsou to zajímavá jména. Měl by to být zápas Mladé Boleslavi proti Spartě, tedy dvou klubů, kde se mi nejvíc dařilo. Za Spartu bych zmínil Tomáše Vaclíka, Pavla Kadeřábka, Bořka Dočkala, Láďu Krejčího, Davida Lafatu. Za Mladou Boleslav to je Miroslav Miller, Jan Rajnoch, Marek Kulič, Radim Holub a další.

Jak bude fotbalové odpoledne vypadat?

Brány stadionu se otevřou v 15 hodin, samotný výkop utkání je naplánovaný na 17 hodinu. Bude tam fanzóna pro děti, autogramiáda všech zúčastněných, kteří budou na place. Navíc tam bude hodně překvapení, o kterých sám nevím. Jsem možná víc nervózní než natěšený. Nevím, jestli to emočně zvládnu. Jsem plný očekávání.

Kdy a proč jste se rozhodl, že tato sezona bude vaše poslední?

Rozhodl jsem se už loni v létě. Od vedení klubu mi byla nabídnuta smlouva, já trochu váhal, ale v momentě, kdy jsem na to kývnul, tak jsem dopředu hlásil, že je to poslední sezona. Chtěl jsem předejít tomu, abychom se o tom bavili později. Cítil jsem, že jsem vážně starý a je opravdu těžké se s mladými dravci v lize měřit. Hlava by rozhodně ještě chtěla, protože fotbal miluji. Nechtěl jsem se ale dožít toho, že budu na hřišti trapný a překážím. Tělo už se ozvalo, že má nějaký věk.

Jak je složité se srovnat s procesem odcházení?

Věděl to předchozí realizační tým, i ten nový, který nastoupil. Všichni věděli, že je to moje poslední sezona, tak logicky už dostávali příležitost jiní. V hlavě jsem to měl tak, že jsem na hřišti chtěl být. Jsem soutěživý typ a chtěl jsem vyhrávat všechno i na tréninku. Moje ego to ale zvládalo velmi dobře, chtěl jsem pomáhat celému týmu, abychom byli úspěšní. Odměnou pro mě bylo to, že jsme se dostali do základní skupiny Konferenční ligy, což jsem si moc užil.

Máte recept na fotbalovou dlouhověkost?

Jestli nějaký recept existuje, tak já ho neznám. Ptá se mě na to hodně lidí, ale vždy říkám, že u mě zvítězila láska ke sportu a fotbalu jako takovému. V poměrně pozdním věku jsem si utrhl achilovku a hodně lidí říkalo, že už je hotovo a končím. Jak jsem ale soutěživý, tak jsem se zabejčil a ukázal, že se dokážu vrátit. Bylo to díky mé nátuře.

Pomohlo k tomu i to, že jste se během aktivní kariéry hodně staral o vaše tělo?

Musím zaklepat, že se mi během kariéry vyhýbala vážnější zranění. Nemyslím si, že jsem dělal něco úplně speciálního. Měl jsem jenom jednu operaci kolene s meniskem, což není tak velký zákrok. Asi jsem měl i trochu štěstí. Nedělal jsem nic speciálního, ale když už jsem něco dělal, tak jsem to dělal naplno. Dával jsem tomu sto procent a nějakým způsobem se mi to vrátilo. Nic zázračného v tom nebylo.

Potřeboval jste v závěru kariéry nějaké úlevy?

V posledních dvou sezonách něco bylo. Do té doby jsem nic neměl. Možná mi dávalo k dobru to, že jsem na tom byl dobře běžecky. Ne rychlostně, ale objemově. Většinou když byla dovolená, tak jsem se pořád hýbal a nedokázal být bez pohybu.

Bylo dřív ve fotbalové kabině drsněji?

Rozhodně. Jednou jsem dostal pár facek za to, že jsem dal staršímu hráči na tréninku housle a smál jsem se u toho. To je dnes nemyslitelné. Je jiná doba.

Na co se po kariéře nejvíc těšíte?

Pocit, že vím na konci sezony, že mám dovolenou a nemusím plnit žádný tréninkový plán, abych byl nachystaný na začátek přípravy. A také nebudu muset jet na fakultu na fyzické testy. Hýbat se chci, ale je to tak, že budu navštěvovat oblíbené sporty - golf, padel nebo fotbálek. Nemusím se cíleně hýbat a něco posílat kondičnímu trenérovi.

Byl nějaký sport, kterému jste se během profesionální kariéry nemohl věnovat?

Teď už to můžu říct. Vždy jsem měl rád hokej a někdy jsem chodil tak trochu na tajňáka. Naštěstí se mi nikdy nic nestalo. Těším se, že si teď zajdu zahrát úplně v pohodě a snad se mi nic nestane.

Jak se těšíte na novou manažerskou roli?

Chci nejvíc pomoci. Snad budu hodně užitečný a v pozici týmového manažera posouvat Mladou Boleslav pořád dopředu. Budu mít na starosti hlavně A-tým, ale chci mít daleko větší záběr. Budu se pohybovat napříč klubem a s rolí se seznamovat. Určitě ale chci být nápomocen i na hřišti při tréninku, když bude potřeba.

Vzpomínáte si, jak jste utratil první fotbalovou výplatu?

Moje první fotbalová smlouva v Mladé Boleslavi zněla 4000 korun měsíčně. Co jsem si za ní koupil, opravdu nevím. Hned mě zkásl pokladník, když jsem byl jako dorostenec povolaný do A-týmu. Hned u A-týmu jsem mu musel zacálovat pět set korun. Naštěstí jsem u sebe měl hotovost, protože nevím, jak to tehdy bylo s bankomaty.

Jaké utkání byste prožil rád ještě jednou?

Spíš bych chtěl odehrát ještě jednou zápas za Spartu proti Lechu Poznaň, kdy jsme hráli o Ligu mistrů a já dostal červenou kartu. Tak bych to rád odehrál ještě jednou a abych tu červenou nedostal. Pak jsem do play-off proti Žilině nemohl nastoupit. Byl jsem tehdy nejblíž účasti v Lize mistrů, což se mi tedy nakonec nepovedlo.

Čtěte také

Jindřišek o plánech po konci kariéry: Chci se věnovat řemeslu a trénování malých fotbalistů na vsi

Na co budete nejraději vzpomínat?

Na titul se Spartou a s tím spojené oslavy. Fotbal jsem měl rád i díky sdílené radosti se spoluhráči. Po titulu je to zvlášť skvělá záležitost.

Jak byste zhodnotil dva a půl roku na ostrovech?

Když o tom začal mluvit agent, tak jsem tomu moc nevěřil. Všichni tvrdili, že nejsem úplně stavěný na Premier League. Každopádně neznám člověka, který kdyby mu přišla nabídka z Anglie, tak ji odmítne. Byl to pro mě velký skok, neuměl jsem jazyk, protože ve škole jsem se učil němčinu. Nějak jsem se s tím popasoval. Anglická liga je úžasná a můj gól proti Liverpoolu byl jediný v Anglii, ale rozhodně stál za to.

Jak náročný byl přechod z české do anglické ligy?

Těžký hlavně v tom, že jsem přestupoval v zimě. V Česku jsem si užíval Vánoce a dovolenou a v Anglii pauza není, takže jsem tam v lednu naskočil do tréninku a musím uznat, že jsem pěkně funěl. Adaptoval jsem se ale poměrně rychle. Nasadili mě poprvé v zápase proti Manchesteru United, kde hráli Cristiano Ronaldo nebo Wayne Rooney. Užíval jsem si tam každý zápas naplno.

Talkshow Na place každou středu na Radiožurnálu Sport|foto:Aleš Vavřík