Někteří studenti trpí depresemi, fotografování jim pomáhá, říká pedagog Vladimír Birgus

Změn doznala i samotná umělecká fotografie. Nastupující generace boří dlouholetá tabu a stále častěji jsou na fotografiích přítomni nejen jako jejich autoři, ale také jako objekty zájmů.

Čtěte také

Většina fotek je dnes selfie, ale díky tomu aspoň žijí, když fotožurnalismus umírá, říká Jan Šibík

„Před třiceti lety existovalo málo fotografických výstav, které by byly v zásadních galeriích. Dnes je fotografie běžná součást velkých výstav vedle malby, sochařství, objektu a podobně,“ míní známý fotograf a všímá si i další věci:

„Fotografie se proměnila také cenově. V 70. letech se i snímky Josefa Sudka prodávaly za směšné částky. A nikoho tehdy nenapadlo, že by se třeba Gurského fotografie Rýna  jednou prodala za více než čtyři miliony dolarů.“

Ženská stopa

Celé jedno patro nadcházející výstavy 30+, která představí práce studentů i absolventů Institutu tvůrčí fotografie, bude věnováno výhradně tvorbě studentek a absolventek katedry.

„Je to proto, že výstava bude součástí festivalu Bezručova Opava, který je letos zaměřen právě na téma ženy,“ vysvětluje rozhodnutí Birgus.

Fotografka Dita Pepe|foto:Adolf Horsinka, MAFRA / Profimedia

Neznamená to ale, že by ženy nebyly přítomné také v ostatních částech výstavy. Ve skutečnosti je tomu spíše naopak: „Většinou bylo na našich výstavách více prací žen než mužů. V poslední době u nás studuje mnoho výjimečných autorek, takže přirozeně mají nadpoloviční zastoupení.“

Dá se vůbec v umělecké fotografii poznat ženský rukopis? „U žen asi najdeme více rodinných nebo autoreflexivních témat. Některé fotografie jsou možná lyričtější,“ zamýšlí se profesor.

Čtěte také

Možná je lepší dívat se kolem a zažívat, než fotit na sociální sítě, uvažuje fotograf Ortmann

To ostatně bude možné posoudit i na samotné výstavě 30+. „Jsou tam zastoupená různá témata – jednak hodně intimní, fotografie o tom, jak prožívaly třeba těžkou covidovou dobu se svými rodinami. Ale jsou tam i zdánlivě až příliš otevřené výpovědi žen, které třeba trpí depresemi, nebo dokonce jsou v péči psychiatrické kliniky,“ dodává.

Podobná témata byla přitom ještě před pár lety v české fotografii tabu. „Někteří autoři mají třeba problémy v rodině, nebo mají nějaké formy deprese a podobně. A fotografie často funguje tak, že si ty problémy dokáží uvědomit – slouží jako forma arteterapie,“ popisuje Birgus způsob, jakým se témata dostala do zájmů nastupující generace fotografů.

„Ale nechtěl bych, aby to vypadalo, že všichni naši studenti trpí depresemi a dělají jenom arteterapeutické fotografie. Je to součást výstavy, ale je to jen její zlomek,“ doplňuje vedoucí Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity.

Unikátnost v univerzálnosti

„Nejdůležitější je, že nejsme ateliérovým typem studia, kde by studenti celých pět nebo šest let konzultovali s jedním hlavním pedagogem,“ popisuje Birgus největší rozdíl mezi jeho katedrou a ostatními českými ateliéry.

Jindřich Štreit: Nazraň 2003|foto: Galerie hlavního města Prahy

Studenti mohou své práce pravidelně konzultovat s deseti kmenovými a devíti externími pedagogy rozličného zaměření.

„Jsou mezi nimi osobnosti jako Jindřich Štreit nebo Václav Podestát, dokumentaristi nebo reportéři, jako je Roman Vondrouš nebo Arkadiusz Gola. Ale také třeba autorka známých autoportrétů Dita Pepe nebo Tomáš Pospěch, který se zabývá spíše konceptuální tvorbou,“ vyjmenovává své kolegy Birgus.

Univerzálnost opavské katedry je nejen v českém měřítku výjimečná. Podobných pracovišť je v Česku aktuálně deset, ale většina z nich je zaměřena na jeden konkrétní typ tvorby. „Jako třeba ateliér reklamní fotografie na zlínské univerzitě,“ uvádí jeden z příkladů známý fotograf a dodává:

Vladimír Birgus: Daleko od hlučícího davu (Oblastní galerie Liberec)|foto:Lucie Fürstová, Český rozhlas

„My se snažíme být univerzální, protože si myslíme, že fotograf si především musí nějak vydělat. Takže by měl umět udělat portrét, reportáž nebo třeba i svatební fotografii, fotografii architektury a podobně.“

Poslechněte si celý rozhovor Vladimíra Kroce a jeho hosta Vladimíra Birguse.

Dozvíte se také to, jakým způsobem probíhal výběr jednotlivých děl na výstavu 30+, kde všude bude výstava po svém skončení v Opavě k vidění nebo jak rychle dokážou pedagogové ve svém studentovi rozpoznat skutečný talent.