Nejsem hrdinka. Srdcem projektu jsou místní zdravotníci, říká zdravotní sestra Lékařů bez hranic
Letos si připomínáme 50 let od založení organizace Lékaři bez hranic. Zdravotní sestra Martina Jurigová spolupracuje s organizací od roku 2015. Má za sebou mise v Tanzanii, Jemenu, v Iráku i Sýrii. Nemá ráda, když o ní někdo mluví jako o hrdince. „Teď jsem někde četla, že místní zdravotník někomu na misi řekl: ‚Víš, pro tebe je to projekt, ale pro mě je tohle můj život.‘“
Pracovat pro Lékaře bez hranic / Médecins Sans Frontières byl pro zdravotní sestru Martinu Jurigovou sen. Jezdí obvykle na takzvané emergency mise, které trvají kolem 3 měsíců. „Každá mise je jiná. Nejvíc mě ale zasáhla ta v Sýrii. Přilnula jsem hodně k místním kolegům i k lidem z našeho zahraničního týmu. Byli to lidé, s nimiž bych zvládla pracovat všude.“ Podle Martiny se právě místním zdravotníkům nedostává tolik pozornosti, kolik by si zasloužili.
Mladým zdravotníkům Martina tuto zkušenost doporučuje. Ji samotnou práce na misích obohatila profesně i osobnostně. „Jsem teď víc pokorná. To mi dřív moc nešlo.“
S větší pokorou se dívá i na svět za hranicemi Evropy. „Lidé žijící mimo Evropu nejsou pozadu. Jsou teď jen o něco chudší. Viděla jsem, jak se velmi dobře fungující nemocnice v Sýrii za šest let proměnila v trosky. Může se to stát i nám,“ dodává zdravotní sestra Martina Jurigová.
Pusťte si rozhovor a dozvíte se, jestli je podle Martiny Jurigové role zdravotní sestry doceněná a jak vypadá život na misi s Lékaři bez hranic.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.