Nedostatek přírodního sněhu a lyžování ve městech

Jan KALIBA:
Emoce, kvalita, majestátnost, jakoby fanfára během vyhlašování vítězů chtěla potvrdit, že právě skončené hemžení běžců na lyžích uprostřed Prahy mělo právě tyto atributy. Aby se ale celá akce mohla uskutečnit, stálo to i letos mnoho peněz, nervů a úsilí. Všechno začalo desátého října, v deset hodin dopoledne organizátoři představili holešovické Výstaviště coby geniální areál pro Pražskou lyži.

Kryštof ŠABACKÝ, mluvčí Pražské lyže:
Měli jsme úplně nabitou tiskovou konferenci. Čekali jsme u zpráv, kdy konečně budou zprávy k naší tiskové konferenci. Najednou místo těhle těch zpráv přišla zpráva, kterou jsme si tak šířili po telefonu, že hoří Průmyslový palác. V první chvíli nikdo moc nevěděl, vypadaly ty záběry hrozivě, říkali jsme si, je to konec, není to konec.

Jan KALIBA:
Popisuje mluvčí Pražské lyže Kryštof Šabacký rozpoložení organizačního týmu v momentu, kdy se potenciální ledové království ocitlo v opačném extrému. Když pořadatelé zvedli Pražskou lyži doslova z popela, nastal další drobný problém. Klíčové datum se blíží a sníh pořád nikde. Nezbývalo než podle tradice vsadit na postupy v duchu hesla "Poručíme větru, dešti".

Kryštof ŠABACKÝ, mluvčí Pražské lyže:
Sníh jsme začli vyrábět přímo tady na Výstavišti v noci z pětadvacátého na šestadvacátého, to bylo klasickým způsobem dvě sněžná děla, technický sníh a potom jsme tady měli technologii holandskou, což je výroba sněhu, která není závislá na počasí. To znamená, že z toho můžete vyrábět sníh i s nadsázkou na Sahaře. Takže my jsme věděli, že ten sníh vyrobíme.

Jan KALIBA:
Pokud oželíte dva miliony korun, také hravě vykouzlíte patnáct set metrů krychlových umělého sněhu. Dává ale takové závodění ve městech smysl? Osmdesát šest procent účastníků ankety Radiožurnálu v den Pražské lyže tvrdilo, že jim to smysl nedává. Co na to ti, kteří jsou v tomto cirkuse hlavní atrakcí, tedy samotní závodníci? Kateřina Smutná, reprezentantka Rakouska.

Kateřina SMUTNÁ, reprezentantka Rakouska:
No, tak smysl, tak je to zas něco jinýho, no, je to takovej, taková změna no, dobrá, si myslím a pro diváky určitě zajímavý.

Jan KALIBA:
Lukáš Bauer.

Lukáš BAUER:
Určitě je to dobrý, když je, když kolem tý trati je to, je to naplněný těma divákama. Na druhou stranu není to moje parketa, protože tady chybí vetšinou ten profil, tyhle ty městský sprinty prostě, říkám, je to pro mě nutný zlo.

Jan KALIBA:
A Aleš Razým.

Aleš RAZÝM:
Ono se pár takovejch cizích sprintů jezdí i ve svěťáku v Düsseldorfu, ve Stockholmu a i jsou jiný podniky mimo Světový pohár, ty se jezdí ve městě, takže už je to spíš taková normální jako běžná záležitost.

Jan KALIBA:
Jasno má o smyslu závodění ve městech duchovní otec Tour de Ski a šéf běžeckého úseku Mezinárodní lyžařské federace Jürg Capol.

Jürg CAPOL, duchovní otec Tour de Ski, šéf běžeckého úseku Mezinárodní lyžařské federace:
Praha, to je velkoměsto a tam se tvoří image sportu, ukazuje to ten sport z jiného pohledu, dává to najevo, že se neprovozuje jenom někde v lese. A samozřejmě vždycky je taková akce i marketingovou záležitostí a Praha, to je výtečně vyprofilovaný cíl mnoha turistů a také není nepodstatné, že jde o hlavní město.

Jan KALIBA:
Emoce, kvalita, majestátnost, jenže při pohledu zblízka mohou leckoho napadnout i jiné vlastnosti, které se dají přisoudit podobnému typu závodů, jaký reprezentuje Pražská lyže. Racionalita, kvantita, maximalizace zisků. A navíc mizí i ten poslední rozměr, který dodává vrcholným závodům v horském prostředí nádech přirozenosti. Člověk se neubrání zvláštnímu pocitu, když místo šumění lesa obklopují lyžařské zápolení úplně jiné zvuky. Jan Kaliba, Radiožurnál, Holešovice.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.