Nechat si vpravit vakcínu je znak důvěry v systém, vysvětluje sociolog, proč lidé očkování odmítají

„Právě ochota nechat si něco vpravit do těla je přitom hodně pokročilým stupněm společenské důvěry a solidarity. A ta se neopírá o to, jestli člověk má možnost rozlišit pravdu od nepravdy, ale o společenskou legitimitu nebo kredibilitu systémů,“ vysvětluje Fučík.

Čtěte také

Očkovaní by nemuseli do karantény. „Je to možné, i když vakcíny není pro všechny dost,“ míní ústavní právník Wintr

Nejčastějšími argumenty proti vakcinaci jsou podle sociologa nejasnost vedlejších účinků a přílišná rychlost vývoje očkovací látky. „Nejde o nějakou neochotu či nezodpovědnost, ale spíš o předběžnou opatrnost založenou na nižší důvěře v systém, který vakcíny vyprodukoval.“

Dodává ale, že přesto je dobré mít se na pozoru: „Abychom neprohráli kontumačně s dezinformačními kampaněmi.“

V hlavní roli kritické myšlení

Jako zásadní vnímá Fučík schopnosti komunikace s lidmi, kteří mají různé představy o kritickém myšlení. „Protože i kampaně proti očkování, hoaxy a konspirace se samy rámují jako kritické myšlení.“

V otázce očkování tak proti sobě stojí dvě nefunkční pojetí tohoto fenoménu. „Na jedné straně je nějaká osvícenská představa o vzdělávání populace ke schopnosti rozlišovat pravdu od lži. A na druhé straně stojí ztráta důvěry v jakékoliv poznání – všechno může být spiknutí.“

Čtěte také

Pandemie jako boží trest? Fake news se teď míchají s populistickým ezoterismem, říká religionista Václavík

Půjde-li tedy v kampani na podporu očkování o pochopení, je třeba kritickém myšlení vnímat jako schopnost neutéct před nejednoznačností. Ta může být totiž chybně vykládána jako iracionalita, uzavírá Petr Fučík.

To, že protichůdné názory v poslední době nejsou ničím novým ani ve sférách vysoké odbornosti, potvrzují další dva hosté Lukáše Matošky.

Zatímco Vojtěch Thon z výzkumného centra RECETOX při MUNI apeluje na efektivní využití očkovacích látek, a to proočkovat první dávkou co nejvyšší počet lidí, jeho univerzitní kolegyně Irena Koutná z Mezinárodního centra klinického výzkumu je opačného názoru.

„Vidíme i na našich pacientech, že první dávka u řady očkovaných nenavodí imunitu v takové výši, aby se to tělo mohlo dobře bránit. Pro to, aby si člověk vytvořil stabilní imunitní odpověď, jsou potřeba dvě dávky a dodržet to okno, které Pfizer avizuje,“ komentuje.

Thon má ale za to, že pozdější proočkování druhou dávkou není na škodu: „Je schváleno, že druhá dávka se nesmí podat dříve než za čtyři týdny, ale může se podat později a imunitní odpověď tak možná bude ještě větší.“

Čtěte také

Život během pandemie. Dokumentární série Apoleny Rychlíkové o lidech, kterým se obrátil život naruby

I přes různost názorů na vhodný rozvrh vakcinace se ale ukazuje, že imunita proti covidu-19 po druhé dávce funguje dobře.

„Vidíme výrazný pokles nemocnosti. Ze tří a půl tisíce naočkovaných jsme zaznamenali čtyři případy druhé pozitivity. To značí, že je očkování velice účinné,“ shrnuje ředitel Fakultní nemocnice Brno Jaroslav Štěrba.

Poslechněte si celý audiozáznam Speciálu Lukáše Matošky.