Následky smrti dítěte si nesete celý život, ale přežít se to dá, vzkazují manželé Vondruškovi

Stanislav Vondruška řídí od roku 1973: „Když jsem tehdy měl problém v rodině nebo v práci, skočil jsem do auta a jel jsem si vyčistit hlavu na dálnici. Od té doby je doprava jinde. Jak člověk stárne, naučí se předvídat. Jízda není odpočinek, ale snaha o to, aby člověk neudělal chybu. A stejně se bojí, že ji udělá někdo jiný.“

Čtěte také

Oběti dopravních nehod s dětmi: Nejčastěji malí školáci a teenageři

Sdružení založili před patnácti lety. Dva roky poté, co jim na silnici zemřela dvacetiletá dcera Lucie. „Když jsem se vzpamatovala, potřebovala jsem někoho, kdo měl stejnou zkušenost, abychom ji mohli sdílet. Asi dva měsíce po nás se totéž stalo známým a prožívali jsme to celé spolu,“ popisuje Miluše první impulsy ke vzniku sdružení.

Dá se to přežít

Důležité je nejen kvůli samotnému sdílení, ale také jako naděje pro ty, jejichž zkušenost je čerstvá. „Ti, co stojí na začátku cesty, vidí, že se to dá přežít. Pokud vám zemře dítě, máte to do konce života, nikdy se s tím nesmíříte, ale musíte se s tím naučit žít.“ Smrt vlivem dopravní nehody může být shoda náhod, špatné místo ve špatný čas. Nejhorší je agresivní jízda, kdy řidič někam spěchá.

Komplexní pomoc

Co manželé Vondruškovi radí těm, kteří se ocitnou v podobné situaci? „Základem pro to, aby se taková situace dala přežít, je soudržná a fungující rodina. Podobný zážitek rodinu většinou ještě víc spojí, ale může ji také rozhodit,“ varuje Stanislav.

Jim samým tehdy chyběl někdo, kdo by jim uměl komplexně pomoct. „Dopravní nehoda sama o sobě přináší řadu problémů a smrt blízké osoby vyvolává plejádu dopadů. Sdružení jsme založili, protože nebyl nikdo, kdo by uměl naslouchat a komplexně nám pomoci“.