Na Ottu Wolfa vzpomínají i v Americe
Bylo mu 15 let a jako každý kluk v tom věku měl své sny. Otto Wolf se však nezapsal do historie jako vynálezce, malíř nebo vědec, ale jako statečný židovský kluk, který se za okupace dokázal tři roky společně s rodiči a sestrou skrývat před nacisty v jedné hanácké vesnici. Co prožil, si každý den pečlivě zaznamenával do deníku. Téměř hollywoodský příběh končí jen částečným happyendem. Rodina přežila, nikdo ji nezradil, nikdo ji neudal. Otto Wolf bohužel takové štěstí neměl. Zemřel necelé tři týdny před koncem války, 20. dubna 1945.
Židovské modlitby zazněly po 70 letech při odhalení nového pomníku z šedého kamene – a to nedávno v lese u Tršic. Tedy na místě, kde se Wolfovi skrývali před nacisty. Jejich příběh začal v červnu 1942, kdy dostali předvolání do koncentračního tábora. Na rozdíl od jiných se rozhodli neuposlechnout.
„Jdeme po cestě, která byla svědkem mnoha smutku a nejspíš také hodně pláče,“ říká pamětník Karel Březina, který jde lesem k místu, kde se rodina kdysi ukrývala. „Podívejte se na tyto stromy. Když mezi ně půjdete, budete muset lézt po kolenou. Rodina tedy měla úžasné maskování,“ dodává.
„Tady je náznak cesty, vidíte?“ pokračuje dál v prohlídce Karel Březina. „A tato cesta vedla nahoru. Po ní chodili lidé a jen deset metrů odtud byl kryt. Protože byl však ve velmi hustém mlází, nebyl důvod se domnívat, že se tu někdo schovává.“
Otto Wolf nepodlehl nátlaku
A protože v zimě by Wolfovi v lese nepřežili, nabídlo jim postupně úkryt několik rodin. Poslední z nich byla rodina Oherova ze Zákřova. Zdeňce Calábkové, za svobodna Oherové, bylo tehdy necelých osm let.
„Jednoduše k nám přišli. Jak a s kým se domluvili, mi tatínek nikdy neřekl. Bydleli u nás a nikdo o nich nevěděl. Ani děvečka, která v našem domě pracovala. Ve dne spali a v noci seděli venku,“ vzpomíná.
Nikdo netušil, že se na konci války stane tragédie. Zákřov obklíčil ruský kolaborantský prapor určený k potírání partyzánů. Při drancování vesnice vojáci zajali náhodou i Ottu Wolfa.
„Mohl podlehnout nátlaku, který byl velmi silný a mohl vést až k mučení. Za takových okolností mohl prozradit rodinu a všechny obyvatele Tršic. V tom případě by byl popraven nejen on, ale i hrdinní lidé z okolí, kteří je podporovali,“ skládá vzpomínky své matky, Ottovy sestry Felicitas, její dcera Eva Vavrečková.
„Otto byl velmi čistý, charakterově nezkažený a talentovaný chlapec. Mamince velmi chyběl. Viděla v něm hrdinu,“ dodává ještě.
Odhalení pomníku se zúčastnili američtí studenti
20. dubna 1945 byl Otto Wolf spolu s dalšími 18 muži zavražděn. „Zavezli je k lesní boudě, naházeli je tam, polili benzínem a zapálili. Byli pochovaní v jedné truhle. To si nikdo nedovede představit,“ popisuje s pláčem Zdeňka Calábková.
Ačkoliv se příběh rodiny Wolfů odehrál v malé vesnici na Olomoucku, znají ho i lidé na druhé straně zeměkoule. Odhalení pomníku se proto zúčastnila také americká studentka Sarah Firestone a její kolegové. Právě oni se na pomník také složili.
„Je to pro nás všechny neuvěřitelný zážitek. Jsem šťastná, nervózní a šokovaná i smutná, protože se Wolfovi museli schovávat během holocaustu. Mám smíšené pocity,“ tvrdí studentka.
Otto Wolf nezůstal zapomenut. Jeho unikátní deník je svědectvím pro všechny generace, a to i daleko za hranicemi Česka.
