Na masakr v Katyni Poláci jen tak nezapomenou

02022792.jpeg

Přesně před 70 lety přišlo Polsko o elitu národa. Agenti sovětské NKVD postříleli 22 tisíc polských vojenských zajatců. Důstojníků, ale také učitelů, inženýrů, duchovních. Do dějin se tento zločin, který desítky let Moskva lživě připisovala Němcům, zapsal pod označením Katyň.

Masakr 22 tisíc polských důstojníků v Katyni má dva rozměry. Samotný zločin a lež, kterou sovětská propaganda šířila.

Režisér Andrzej Wajda přišel v Katyni o otce. „Má matka zemřela v roce 1950,“ vzpomíná. „Do té doby na otce neustále čekala. Věřila, že se i tolik let po konci války vrátí domů. Myslela si, že skončil třeba v pracovních táborech v Sovětském svazu a cesta zpět do Polska mu zkrátka trvá dlouho.“


Paní Witomila Wolk Jezierska se vyrovnala se smrtí otce v době, kdy jí bylo pět let. Na dveře bytu tehdy zaklepal muž ve vojenské uniformě. Už bylo dávno po válce. „Děda mi říkal, že musím čekat a čekat, že se tatínek jednou vrátí. A kdo jiný by to mohl být, když je ve vojenské uniformě? Ukázalo se však, že je to bratr dědy, taky voják. Tehdy jsem si jako pětiletá naplno uvědomila, že otec se už nikdy nevrátí, že už nemá smysl čekat.“


Sovětská komunistická propaganda začala tvrdit, že polské důstojníky postříleli v Katyni němečtí nacisté. Všichni v Polsku však moc dobře věděli, že jde o zločin sovětských agentů NKVD, kteří zabíjeli na přímý rozkaz Stalina.

„U nás doma nikdy nezaznělo, že to udělali Němci. Nikdy. Všem nám bylo jasné, že je to zločin Stalina,“ říká paní Witomila.

Říct pravdu o Katyni si však v Polsku nikdo netroufal. Jeden příklad za všechny přidává režisér Wajda: „Ve filmové škole, kde jsem studoval, začala jedna naše kolegyně veřejně mluvit o tom, že jejího otce zavraždili v Katyni Sověti. Byla zatčena a strávila ve vězení asi rok.“

Pomník obětem katyňského masakru

Jak se tedy vysvětlovala smrt 22 tisíc lidí? „O katyňském masakru se vůbec nemluvilo,“ vysvětluje paní Witomila. „Maturovala jsem v roce 1957 a do té doby se absolutně neobjevila ani zmínka o Katyni.“

„Minulý rok jsem napsal dopis ruskému hlavnímu prokurátorovi. Chtěl jsem, aby vyjasnil, na základě jakého paragrafu, jakého práva byl můj otec zabit. Protože ale neexistuje spis o mém otci, nemůže mi prý prokurátor na mé otázky odpovědět,“ stěžuje si režisér Wajda. „To je absurdní.“

Poprvé se Sovětský svaz přiznal k masakru v Katyni v roce 1990, kdy Michail Gorbačov předal Polsku dokument, který vinu Sovětů potvrdil. Předcházel tomu však následující příběh majora KGB Olega Zakirova.

„Pokud budeme brát Sovětský svaz, byl jsem první, kdo veřejně do médií prohlásil, že 22 tisíc Poláků nezabili v Katyni Němci, ale Rusové a že existují svědci, které jsem našel, a ti mi to potvrdili,“ vzpomíná Oleg Zakirov. „Novináři byli garantem mé bezpečnosti a mé rodiny. Pokud KGB věděla, že všechny informace okamžitě pouštím médiím, neměla důvod mě likvidovat.“

V roce 1998 však Oleg Zakirov raději vycestoval s rodinou do Polska. Zločin v Katyni není dodnes jednoznačně uzavřen. Rusko odmítá oběti rehabilitovat a zpřístupnit závěry vlastního vyšetřování o Katyni.

„Stačilo by, kdyby se proces vyjasnění zločinu prodloužil, aby se to nepromlčelo. Chtěl bych také získat spis mého otce. Říkají, že ho nemají, ale já jim nevěřím,“ uzavírá režisér Andrzej Wajda.