Morové rány napříč staletími. Komenský dozajista zažil hned tři morové epidemie
S epidemiemi různého charakteru byla lidská společnost konfrontována v minulosti a musí jim čelit i dnes. Na rozdíl od dob minulých jsou nástroje obrany a léčby infekcí mnohem účinnější. Než v dobách, kdy nemocné navštěvoval lékař s ptačí maskou s bylinami napěchovanými v zobáku.
Mor patřil k nejhrozivějším epidemiím a byl postrachem nejen jednotlivců, ale také celých měst a států. České země, které vždy ležely ve středu Evropy, nevyjímaje. Například kronikářské zápisy z dějin Uherského Brodu dokazují dokonce sedm morových epidemií. Nejstarším svědectvím je záznam z roku 1523, kdy zemřelo přes 600 lidí.
Čtěte také
V 17. století byl mor ve střední Evropě mimořádně nebezpečný hlavně v kombinaci s politickou nestabilitou Evropy. S rozvrácenou správou vydrancovaných měst a nouzí obyvatel vystavených konfliktům třicetileté války.
Podrobně je popsána epidemie z roku 1680, nebo i ta poslední z roku 1715. Město bylo tehdy v tříměsíční karanténě, kterou odvolal až morový komisař. Jako poděkování měšťanů za ústup moru pak byla na okraji nedalekých Králových lesů postavena kaple zasvěcená sv. Damasovi a sv. Janu Nepomuckému. Na stejné místo pak po několik desetiletí chodívali měšťné na procesí.
Inspirace Komenského
Kaple, později přebudovaná do podoby poutního kostelíka, se nám ale bohužel nedochovala. Pozitivnější osud stihl votivní kapličku postavenou v roce 1719. Dodnes stojí za někdejším kostelem sv. Jana Křtitele, který v současnosti užívá Československá církev husitská.
Jan Amos Komenský, který má v Uherském Brodě rodové kořeny, dozajista zažil hned dvě morové epidemie. Ta z roku 1622 byla pro něj nejtragičtější, protože mu při ní zemřela manželka Magdalena Vizovská i jeho synové.
Komenský truchlil a psal takzvané útěšné spisky: Nedobydltelný hrad, Jméno Hospodinovo, O sirobě a Labyrint světa a ráj srdce. Už ve vyhnanství v polském Lešně (1631), pak zažil třetí morovou ránu. Tehdy napsal spisek Zpráva kratičká o morním nakažení.
Reprízu pořadu Petra Slintáka si můžete poslechnout v audiu.
Související
-
Barokní Praha a její architekti
V první polovině 17. století se v Praze začaly objevovat kupole barokních kostelů a stavěly se paláce katolické šlechty. Jako doklad změny poměrů a začátek nové éry.
-
Krušnohoří – kraj trpaslíků. Včetně těch zahradních
Zahradní trpaslíci bývají zpravidla považováni za kýč. Přitom za zvykem zdobit si zahrádky vousatými chlapíky v červených čepičkách stojí dlouhá a místy tajemná historie.
-
Češi a jejich aristokracie. Cesta z monarchie k republice přinesla i zákaz šlechtických titulů
„Čech je buď hulvát, nebo líbá ruku,“ postěžoval si místodržící František Thun von Hohenstein v roce 1893. Postesknutí vyjadřuje dvojaký postoj Čechů k domácí aristokracii.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
