Milena Hübschmannová a rozhlas
Docentka Milena Hübschmannová (1933–2005) byla česká vědkyně, která nejpodstatnější část své odborné práce zasvětila Romům. Dlouhodobě spolupracovala s Československým, později Českým rozhlasem. Zejména od poloviny 70. do konce 90. let využívala možnosti rozhlasu k seznamování veřejnosti s Romy, jejich tradiční kulturou i rodícím se romským autorským uměním. Archiv Českého rozhlasu uchovává tuto unikátní dobovou stopu a tato stránka slouží jako vstupní brána k jejímu poznání.
V letech 1951–1956 studovala Hübschmannová indické jazyky na Univerzitě Karlově. Již tehdy se začala intenzivně věnovat jedinému z desítek indických jazyků, kterým se po staletí mluví v Evropě – romštině. Zájem o jazyk byl u Hübschmannové od začátku spojen i se zájmem o romský folklor, romskou kulturu, historii i aktuální postavení Romů ve společnosti. Hübschmannová také podporovala talentované Romy, zejména v jejich autorské literární činnosti.
Všechny tyto zájmy, které postupně našly uplatnění v knihách a odborných článcích publikovaných v češtině i světových jazycích, se odrážejí i v rozhlasové tvorbě Mileny Hübschmannové. S rozhlasem začala spolupracovat v druhé polovině 50. let a do konce svého života se podílela na vzniku desítek rozhlasových pořadů.
Zejména v letech, kdy byla Hübschmannová kmenovou zaměstnankyní rozhlasu (s přestávkami v letech 1956–1967), pracovala spíše na literárních, publicistických a vědecko-popularizačních pořadech a romská témata se v její práci objevovala ojediněle. Od druhé půle 70. let je ovšem její rozhlasová práce pevně svázána s jejími romistickými zájmy.
Době navzdory
Hübschmannová žila v době, kdy se mnohé romské rodiny i díky politice povinné zaměstnanosti za komunistického režimu vymanily ze staletí izolace a nejhorší materiální bídy. Pro desetitisíce Romů byl tento společenský posun spojen i s přesunem ze slovenského venkova do českých a moravských průmyslových měst. Tyto změny měly silný dopad na tradiční romskou kulturu, kterou si Hübschmannová zamilovala a toužila ji zmapovat pro příští generace.
Zároveň se tyto změny odehrávaly v době, kdy centrální orgány nepřály jakékoli etnické emancipaci Romů a tedy ani jakékoli veřejné propagaci romské kultury. Výjimkou se v krátkém období na přelomu 60. a 70. let stalo založení první romské společenské organizace Svazu Cikánů-Romů, na jejíž činnosti se Hübschmannová výrazně podílela. Od roku 1973, kdy byl Svaz i kvůli etnoemancipačním tendencím zrušen, a kdy v nakladatelství Odeon ještě vyšly Hübschmannovou nahrané a do češtiny přeložené Romské pohádky, se ovšem publikační možnosti do velké míry uzavřely. Paradoxně se ale v tento okamžik Hübschmannové otevřely příležitosti, jak svůj pohled na Romy dostat k nejširší veřejnosti – skrze rozhlasové pořady.
Dokumenty, pásma, čtení
Celoživotním partnerem Hübschmannové byl slavný rozhlasový režisér Josef Melč (1934–2002) a velká část Hübschmannové rozhlasových prací je jejich autorskou spoluprací. Jistě i díky vkladu Josefa Melče si mnohé z jejich pořadů dodnes uchovávají jiskru, kterou ocení milovníci rozhlasové tvorby.
Nejvýrazněji se do rozhlasové stopy Mileny Hübschmannové propsal její zájem o folklor a tradiční kulturu, o začínající romské autorské umění a o prolínání těchto dvou směrů navzájem. Její pořady zároveň představovaly konkrétní romské osobnosti a osudy a byly tak i protiváhou běžným stereotypům, které vidí Romy jako homogenní skupinu, jíž jsou navíc často připisovány špatné vlastnosti.
Je přece jenom instituce, která romskou literaturu zveřejňuje. (...) Než tedy začne vycházet romská literatura knižně, seznámí rozhlas posluchače s tvorbou tří romských autorů alespoň v české řeči.
Milena Hübschannová v pořadu Povím ti to krásným slovem, 1979
Posluchačům Hübschmannová představila svět textů tradičních romských písní (pásmo Otevři okno a poslouchej, jak zpívám) nebo jejich výrazné interprety (dokument o Maryndě Kešelové – Dejte mi aspoň trochu úcty, několik dílů pořadu Cesty za folklórem). Již na přelomu 70. a 80. let představovala v rozhlase výrazné romské umělce – romské spisovatele Teru Fabiánovou, Andreje Giňu, Elenu Lackovou, výtvarníka Rudolfa Dzurka, zpěvačku Věru Bílou, zpěváka Vojtěcha Fabiána ml. a další.
V případě literárních prací většinou předešlo rozhlasové uvedení jejich knižní nebo časopiseckou podobu, a to i o desítky let. Životopisná črta Tery Fabiánové „Jak jsem chodila do školy“ zazněla v ukázce v rámci pásma Už nacházejí svoji zemi (1977), později byla načtena v úplnosti (1979) a až po revoluci vyšla tiskem (1992). Také (auto)biografie Eleny Lackové „Narodila jsem se pod šťastnou hvězdou“, která vyšla česky již ve třech vydáních (poprvé knižně r. 1997) a dočkala se i francouzského a anglického překladu, byla prvně veřejně prezentována mnohem dříve skrze rozhlasový dokument (A nad hlavou nebe, 1982).
V 90. letech se pak toto nastavení otáčí. Texty romských autorů jsou sice vydávané, ovšem v malých a v knihkupectvích nedostupných edicích. Díky následnému rozhlasovému nastudování se ale povídky či básně Heleny Červeňákové, Tery Fabiánové, Ilony Ferkové, Vlada Oláha a dalších dostávají k širšímu publiku.
Hlas Romů
Výrazným rysem patrným v odborné, popularizační i pedagogické práci Mileny Hübschmannové byl prostor, který dávala samotným Romům, jejich hlasu a tomu, jak sami reflektují svou zkušenost. Tato snaha je o to patrnější v médiu, které je zvuku a hlasu zasvěcené.
V pořadech Hübschmannové a Melče nejen že promlouvají Romové skrze své autorské literární texty nebo jako interpreti písní, Romové zde vystupují i jako komentátoři, glosátoři a průvodci po boku samotné autorky pořadu. V mnohých případech jsou glosy a komentáře prezentovány Romy a Romkami nejdříve romsky a následně česky a Hübschmannová tak upozorňuje posluchače na přehlíženou dvojjazyčnost Romů.
Nejzdařilejší práce Hübschmannové a Melče jsou zvukově pestré montáže sestavené z průvodního slova Mileny Hübschmannové a jejích romských hostů natočeného ve studiu, z autentických záznamů z romských domácností, studiově dotočených interpretací těchto záznamů z úst známých českých herců (Dana Medřická, Radim Vašinka, Iva Janžurová) a z romské hudby.
Samotné angažmá předních jmen českého divadla i rozhlasové tvorby (vedle zmíněných přidejme ještě Josefa Somra, Vlastimila Brodského nebo Janu Hlaváčovou) do služeb prezentace romské kultury a romsky tvořících literátů lze vnímat jako výrazný tah ve prospěch etnické emancipace Romů, mnohdy programově potlačované centrálními úřady v době, kdy byly pořady vysílány. Zároveň tento tah působil jako významná vzpruha pro samotné autory tvořící mimo zorné pole čtenářů.
Můžeme zde ocitovat dopis spisovatele Andreje Gini pro Hübschmannovou z roku 1984 otištěný v Giňově knize Paťiv. Ještě víme, co je úcta (Triáda 2013): „Slyšel jsem tu povídku ,Na veselce‘, tady u jednoho kluka. Má ji doma nahranou. Nevím, jak ti mám poděkovat. (…) Věř mi, měl jsem slzy v očích, když jsem to poslouchal, a ostatní Romové tady taky. O Somrovi ani nemluvím. On to nečetl, ale žil.“
Rozhlasové dílo Mileny Hübschmannové
Čtěte také
Ve spolupráci s archivem Českého rozhlasu jsme se pokusili dohledat pořady, na kterých se Milena Hübschmannová podílela. Nelze vyloučit, že se některé další ještě podaří doplnit, nicméně domníváme se, že soupis je již nyní poměrně kompletní. Zahrnuje nejen pořady zaměřené na Romy, ale i populárně vědecké pořady, prezentaci folklóru a literatur Indie a dalších národů a dokonce i některá autorská literární díla Mileny Hübschmannové, která rozhlas odvysílal.
Ne všechny sepsané pořady jsou zachovány ve zvukové podobě. Kde se nedochoval zvuk, mohl se v lepším případě dochovat alespoň scénář, případně pouhý křestní list pořadu nebo jiná zmínka o něm. V ojedinělých případech, kdy nám to licenční podmínky dovolují, uveřejňujeme natrvalo i zvukový záznam pořadu.
Pavel Kubaník
Seminář romistiky KSES, FF UK
Stránka vznikla jako součást projektu The Archive of Milena Hübschmannová financovaného nadací Bader Philantropies. Náplní projektu bylo zpracování pozůstalosti Mileny Hübschmannové uložené v Muzeu romské kultury v Brně a zpřístupnění tohoto archivu veřejnosti.
Zpracování archivu zajistil Seminář romistiky (Katedra středoevropských studií, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy) ve spolupráci s Muzeem romské kultury.