Milan Demeter vyrostl v dětském domově. Rodiče za mnou byli jednou, říká. Mám se bez nich líp

Dušan Vágai navštívil Milana Demetera v dětském domově v Dolních Počernicích. Milan studuje 3. ročník Akademie řemesel, obor Stravovací a ubytovací služby. V dětském domově žije od tří let, nyní je mu 18 let.

Milane, zjišťoval jste, proč jste se dostal do dětského domova?

„Přes 11 let jsem bydlel v dětském domově v Krompachu, pak jsem se přestěhoval do Prahy do Dolních Počernic. Proč jsem v dětském domově, jsem se dozvěděl až po natáčení, když mě kontaktovala moje vlastní teta. Svůj příběh bych raději slyšel od rodičů, ale to už se asi nestane.“

Milane, tady v dětském domově žijí i vaši sourozenci…

„Nejdřív jsem byl Krompachu se sestrou. Když náš starší bratr skončil základní školu, šel do Horních Počernic a studovat na kadeřníka. Asi půl roku jsme za ním každý druhý týden jezdili na víkend, takže jsme se vídali.“

Vaši sourozenci jsou starší, nebo mladší?

„Bratr je o rok starší a sestra o rok mladší než já. Celkem je nás deset, všichni jsme takhle postupně. Taková fotbalová rodina! S ostatními jsme se ale už dlouho nesešli.“

Byli jste v kontaktu s vaší rodinou předtím, než jste přijeli do Dolních Počernic?

„Když mi bylo asi jedenáct let, přijeli táta s mámou a hráli si na to, že jsou rodiče. Já s nimi nemám nic společného, mám se bez nich líp.“

Ptali jste se jich, proč vás dali do dětského domova?

„Já se ptal, když mi bylo těch jedenáct, protože mě to zajímalo. Proč jsme všichni v dětském domově. Máma se jen otočila na tátu a řekla, že o tom raději nebudou mluvit. Potom už jim nemůžu věřit. Říct se dá přeci všechno.“

Milane, jak jste se dostal do komerční televize, do pořadu o vaření? Do soutěže, na kterou se dívají tisíce lidí?

„Zkrátka jsem se přihlásil, volali mi zpět za dvě hodiny, že by mě chtěli už na druhý týden. Až potom jsem se dozvěděl, že tam se mnou bude další Rom – šestnáctiletá holka, vegetariánka, a Petr, který bydlí s přítelem. Skončil jsem jako druhý a jsem za to asi i rád. Lidi by si určitě řekli, že jsem vyhrál z lítosti, protože jsem z dětského domova.“