Míč poslalo Rusko na naši stranu. Nechceme ale, aby se nikdo nebavil s nikým, míní velvyslanec v USA Kmoníček

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Velvyslanec České republiky v USA Hynek Kmoníček

Jak souvisí vypovězení ruských, českých, polských a amerických diplomatů? Nakolik citlivé jsou americké sankce vůči Rusku? Hrozí další ozbrojený střet na Ukrajině? Stojí Západ a Kreml na pokraji nové Studené války? Vladimír Kroc se ptal velvyslance České republiky v USA Hynka Kmoníčka.

Třeba šéfka TOP09 Markéta Pekarová-Adamová si myslí, že vyhoštění osmnácti špionů s diplomatickým krytím je ze strany česka slabá reakce na to, co si Kreml „vůči svrchovanému státu dovolil“. Jaké kroky by byly podle vás adekvátní?

Já tady opravdu nechci dávat z Washingtonu knížecí rady. Do toho se promítá domácí politika, ta není pro mě ke komentování. Profesionálně se dá pouze říct, že každá naše reakce by měla být uměřená tomu, jakým způsobem reagovalo Rusko, a vždy bychom měli mít na mysli, čeho chceme dosáhnout. Zcela jistě nechceme dosáhnout toho, aby se nikdo nebavil s nikým.

Čtěte také

Moskva ale jak víme vypověděla dvacet pracovníků českého velvyslanectví. Náměstek ministra zahraničí Martin Povejšil v našem vysílání řekl, že tento krok ruského ministerstva zahraničí v sobě má „opatrný eskalační potenciál“. Česká strana by to přeci neměla nechat bez odpovědi, ne?

Budeme muset uvažovat o několika možných odpovědích, protože to číslo samozřejmě není náhodné, je to vzkaz. Všimněme si, že v případě polsko-ruské krize před nedávnem si vzájemně vyhostili tři diplomaty – plus dva. V případě česko-ruské krize: osmnáct – plus dva. Ruská strana nám tedy naznačuje, že se z jejího pohledu jedná o totožný případ, jako je ten polský. Teď je míč na naší straně, rozhodně ho musíme zdvihnout, ale až ho nakopneme, budeme muset přemýšlet, kam taky dopadne.

Hrozí ve vztazích mezi Kremlem a Západem nová Studená válka?

Tak potenciálně by i mohla, ale americká ani ruská strana na ní v tuto chvíli nemají ani ideový, ani ekonomický zájem. Z americké strany jasně vidíme – a prezident Biden o tom jasně hovořil – zájem na deeskalaci vzájemných vztahů. Výsledkem bylo, že role sankcí, které jsou hlavním iritantem mezi oběma stranami, byla prezidentem Bidenem prezidentu Putinovi vysvětlena tak, že si vědomě vybral tu nejlehčí verzi sankcí, kterou ze svých vlastních domacích důvodů mohl na ruskou stranu uvést.

Čtěte také

Promiňte, přesto se chci zeptat, jak tomu rozumět, že prezident Biden jedním dechem nabízí Putinovi jednání v některé evropské metropoli, a zároveň zpřísňuje americké sankce vůči Rusku.

Sankce je politický nástroj komunikace. Největší sankce, které kdy Ruská federace v posledních letech dostala, byly ihned po okupaci Krymu. A tady musíme být velmi realističtí: ten první rok těchto sankcí pro Rusko znamenal 0,5 % HDP. Druhý rok se navýšily, takže to bylo i 0,6 % HDP. Současné sankce vyhlášené prezidentem Bidenem před několika dny v podstatě znamenají to, co se ukázalo dnes, tedy že americké banky již nebudou kupovat obligace ruské vlády, ale mají je dovoleno kupovat na třetích trzích. Čili se opět jedná spíše o ukázku ‚podívejte, co všechno by mohlo nastat, pokud spolu nezačneme mluvit‘. Jednoznačně má americká strana nyní zájem deeskalovat a mluvit s ruskou stranou.

Nakolik se americká vláda zajímá o tendr na dostavbu v Dukovanech? Co soudí Hynek Kmoníček o možnosti přijetí Ukrajiny Ukrajiny do NATO? Poslechněte si celý rozhovor vedený Vladimírem Krocem.

autoři: Vladimír Kroc , jkh
Spustit audio

Související