Měli bychom se naučit zapomínat. Jako jedinci i jako společnost, říká autor románu Rozložíš paměť Marek Torčík

Máte selektivní paměť?

Na člověka, který o ní napsal knihu, mám velmi selektivní a velmi špatnou paměť.

A máme ji všichni?

Určitě, ale hlavně ji máme velmi subjektivní. Pamatujeme si věci dost zkresleně. Při psaní jsem došel k tomu, že nevím, jestli je možné něco jako skutečné zaznamenání události. Jestli je možné něco jako „objektivní vzpomínka“.

Čtěte také

Píšu s vášní a uhranutím. Ale jen o lidech, kteří mi změnili život, říká spisovatel Hošek

Která témata máme tendenci z paměti vytěsňovat?

Úplně všechny. Lidská paměť funguje na principu, že si pamatuje ty silnější impulzy. Jako třeba dnešek: budu si pamatovat spíš to, že jsem tady a jsem nervózní, než že jsem si ráno dal kafe. Je to velmi základní princip.

Myslel jsem to tak, jestli nevytěsňujeme negativní okamžiky a zážitky a jestli naši minulost po letech nemáme tendenci si obhajovat nebo lakovat narůžovo?

Nejsem expert na neurologii, ale co jsem z rešerší na knihu zjistil, tak se experti moc nemůžou shodnout. Funguje to jak kdy. Máme tendenci si často pamatovat dramatičtější věci víc než příjemnější.

V dlouhodobějším hledisku se často děje fenomén, kdy si starší lidé pamatují své dětství jako mnohem lepší, než reálně bylo. Nahlížíme na to s nějakým zkreslením. Jako vzpomínání na zlaté časy, i když byly také chvíli dramatické. Je to mišmaš.

„Zapomínat a odpouštět“

Přemýšlel jste, jestli se k tématu paměti budete chtít vrátit třeba za dalších 30 let? Zavzpomínat si jako 60letý muž na dětství?

Přemýšlel jsem, ale není to memoárové psaní. Je to spíš fikce. Pro mě byla paměť nejdůležitější téma ze všech. Pamatování si a vybavování, proces zkreslování vzpomínek a neschopnost buď zapomenout, anebo si naopak vybavit.

Začíná být škodlivé, když si pamatuji úplně všechno a pořád se v tom snažím přehrabávat.
Marek Torčík o paměti

Především ale zapomenout. Často mi přijde, že bychom se měli naučit zapomínat. Jak jako jedinci, tak i jako společnost.

Na co bychom se měli naučit zapomínat?

Když nám někdo ublížil. To je součást odpouštění. Velmi funkční je se naučit odpouštět lidem skrz to, že zapomeneme na nějakou malichernost, kterou nám udělali.

Kde jsou hranice? Některé věci asi nejde úplně odpustit nebo zapomenout. Když se stane nějaká křivda, bolest, tak to v rámci vyrovnání se nejde smáznout jedním šmahem?

Určitě. Není ale moc zdravé se v tom neustále přehrabovat. Tak jako moje postava Marka, která se neustále cyklí do negativních vzpomínek a pořád si připomíná to špatné, co se mu stalo. Na rozdíl od jiných postav, například od své mámy, není schopný zapomenout na něco, co už není potřeba si vybavovat.

Čtěte také

„Chceš-li být něčím otrokem, nenáviď ho.“ Ridina Ahmedová o nové podcastové sérii Odpustit?

Vždycky si to samozřejmě bude pamatovat, ale už je dál. Existuje hranice, kdy to začíná být škodlivé, když si pamatuji úplně všechno a pořád se v tom snažím přehrabávat a najít důvod, proč se to třeba stalo.

V knize popisujete homofobii, misogynii a rasismus. Jako básník a spisovatel můžete tato témata otevírat a nasvěcovat. Když nějaké otevřete a nastolíte, tak se o tom mluví i v rozhovorech.

Ano. Kniha Rozložíš paměť se do jisté míry snaží najít společnou řeč. Myslím, že je spousta témat, která řeším já jako queer člověk a řeší je v Česku i spousta ne-queer lidí. Třeba společenské přijetí nebo nějaká marginalizace a podobně.

Dělám to dost systematicky a chtěl bych v tom pokračovat. Nutně ale nepotřebuji vytahovat jenom to téma. Naopak mě zajímá ukazovat, jak spolu ta jednotlivá témata souvisí.

Důležitost rešerše

Rozložíš paměť vyšlo loni. Pracujete na něčem novém?

Pracuji, ale zatím bych to nenazýval ničím závažným. Vždycky mě tato otázka baví. Přijde mi to, jak kdyby někdo doběhl maraton a v cíli stál někdo s mikrofonem a ptal se: „Tak kdy budete běžet další? Už trénujete?“ Mám něco rozepsaného. Uvidíme, kolik času mi to zabere, ale nespěchá to.

Čtěte také

Literatura je odstřižená od reality. Utlačované zaháníme zpátky do kouta, říká spisovatel Marek Torčík

Jak vaše práce funguje? Například oceňovaná autorka Kateřina Tučková popisuje, jak je pro ní důležité to téma navnímat, procházet rešeršemi… Třeba u Bílé Vody popisovala, že ji dvakrát přepisovala a že 800 stránek šlo „do koše“.

Pracuji podobně. Pro knihu Rozložíš paměť jsem si dělal obří rešerši. Právě na to, jak funguje lidská paměť i na fyzikálním neuro-základu. Nebo naopak jsem si studoval rozpad minulého režimu, i když to tam nejde vidět.

Potřeboval jsem mít kontext, nad kterým bych uvažoval. Teď jsem ve stadiu, kdy aktivně nepíšu, ale načítám na věc, kterou bych chtěl psát. Může to být několik let, než vůbec začnu. A třeba taky nezačnu nikdy.

Jak nevnímat svět černobíle a umět rozlišit, co už je naprosté zlo? A proč téma rovnoprávnosti queer lidí ve společnosti vyvolává tolik emocí? Poslechněte si celou Osobnost Plus v audiozáznamu. Moderuje Michael Rozsypal.