Maďarský režisér emotivně zobrazil drama romské rodiny v atmosféře strachu

Herci ve filmu moc nemluví a kamera se drží hrdinů jako přilepená. Nejeden divák pak po necelých devadesáti minutách odchází z kina skoro bez dechu.

„Má velmi vybroušený autorský styl. Je představitelem jakéhosi typu filmu, kterému se obecně říká vyprázdněná narace. To jsou filmy, které nevyprávějí příběh klasickou formou, ale snaží se vyprávět tak, aby přenášely právě spíš emoce než nějaké informace,“ vysvětluje Přemysl Martínek z distribuční společnosti Artcam, která snímek uvádí do českých kin.

Film oceněný na letošním Berlinale už mohli předpremiérově vidět diváci v Uherském Hradišti na Letní filmové škole. Tam se o práci svého mladého kolegy s nadšením zmínil i maďarský oscarový režisér István Szabó.

„Takže když se ptáte, zda jsou v Maďarsku filmoví režiséři, tak vám řeknu, že ano – jsou jich plné kavárny. Skutečných talentů máme čtyři nebo pět, jedním z nich je třeba Bence Fliegauf,“ uvedl.

Bence Fliegauf na sebe upozornil mimo jiné filmem Dealer. Jeho poslední snímek volně inspirovaly skutečné útoky proti maďarským Romům, Přemysl Martínek ale doufá, že Je to jen vítr zaujme i diváky, kteří se o podobná témata nezajímají.

„My vlastně dnes a denně narážíme na různé zprávy, které se týkají neplatičů nájmů a tak dál. Pojetí těch zpráv je občas docela příšerné, ale mně pořád přijde, že ten film je vlastně tak silný, že má potenciál oslovit publikum, které by se k sociálnímu dramatu normálně nedostalo,“ myslí si.