Lyžaři závodí v centrech metropolí. Je to normální?
Loni navážely kamióny haldy sněhu do areálu Pražského hradu. Absurdní divadlo, které předcházelo Pražské lyži. Letos se tento závod běžců na lyžích v rámci seriálu Tour de Ski obešel bez podobných manévrů, ale provázely ho jiné těžkosti. Mezi nimi znovu ta maličkost, že chybělo to základní - tedy sníh vzniklý přirozenou cestou. Jak už to ale ve věku, který přinesla průmyslová revoluce, bývá, technika zvítězila nad přírodou a na holém holešovickém Výstavišti vznikl sněhový prstenec, kolem kterého bylo včera rušno.
Emoce, kvalita, majestátnost. Jako by famfára během vyhlašování vítězů chtěla potvrdit, že právě skončené hemžení běžců na lyžích uprostřed Prahy mělo zrovna tyto atributy. Aby se ale celá akce mohla uskutečnit, stálo to i letos mnoho peněz, nervů a úsilí.
Všechno začalo 10. října. V 10 hodin dopoledne organizátoři představili holešovické Výstaviště coby areál pro Pražskou lyži. "Měli jsme nabitou tiskovou konferenci, čekali jsme u zpráv, kdy konečně budou zprávy o naší tiskové konferenci, a najednou místo toho přišla zpráva, kterou jsme si šířili po telefonu: že hoří Průmyslový palác. V tu chvíli nikdo nic moc nevěděl, záběry vypadaly hrozivě a říkali jsme si, jestli je to konec, nebo to není konec," popisuje mluvčí Pražské lyže Kryštof Šabatský rozpoložení organizačního týmu v momentu, kdy se potenciální ledové království ocitlo v opačném extrému.
Když pořadatelé zvedli Pražskou lyži doslova z popela, nastal další drobný problém. Klíčové datum se blíží a sníh pořád nikde. Nezbývalo než podle tradice vsadit na postupy podle hesla poručíme větru dešti. "Sníh jsme začali vyrábět přímo na Výstavišti v noci z 25. na 26. prosince. Bylo to klasickým způsobem - dvě sněžná děla. Potom jsme tu měli holandskou technologii na výrobu sněhu, která není závislá na počasí. To znamená, že z toho můžete vyrábět sníh i, s nadsázkou, na Sahaře. Takže jsme věděli, že sníh vyrobíme," doplnil mluvčí.
Pokud oželíte dva milióny korun, také hravě vykouzlíte 1500 metrů krychlových umělého sněhu. Dává ale takové závodění ve městech smysl? 86 procent účastníků ankety Radiožurnálu v den Pražské lyže tvrdilo, že jim to smysl nedává. Co na to ti, kteří jsou v tomto cirkuse hlavní atrakcí, tedy samotní závodníci?
Kateřina Smutná, reprezentantka Rakouska: "Je to zase něco jiného, taková změna. Pro diváky je to určitě zajímavé." Lukáš Bauer: "Určitě je dobré, když je okolí trati naplněné diváky. Na druhou stranu to není moje parketa, protože tady většinou chybí profil. Městské sprinty, jak říkám, jsou pro mě nutné zlo." A Aleš Razím: "Pár takových city sprintů se jezdí i ve svěťáku - v Düsseldorfu, ve Stockholmu. Jsou i jiné podniky mimo Světový pohár, kde se jezdí ve městě, takže už je to spíš taková normální a běžná záležitost."
Jasno má o smyslu závodění ve městech duchovní otec Tour de Ski a šéf běžeckého úseku Mezinárodní běžecké federace Jürg Capol. "Praha, to je velkoměsto a tam se tvoří image sportu. Ukazuje to sport z jiného pohledu. Dává najevo, že se neprovozuje jenom v lese. Samozřejmě je vždycky taková akce i marketingovou záležitostí. A Praha je výtečně vyprofilovaný cíl mnoha turistů a také není nepodstatné, že jde o hlavní město," vysvětlil.
Emoce, kvalita, majestátnost. Jenže při pohledu zblízka mohou leckoho napadnout i jiné vlastnosti, které se dají přisoudit podobnému typu závodů, jaký reprezentuje Pražská lyže. Racionalita, kvantita, maximalizace zisku. A navíc mizí i ten poslední rozměr, který dodává vrcholným závodům v horském prostředí nádech přirozenosti. Člověk se neubrání zvláštnímu pocitu, když místo šumění lesa obklopují lyžařské závody úplně jiné zvuky.
