Lukáš Jelínek: Spor o žalobce akceleruje
Jestli se několikaměsíční tahanice o ministerstvo kultury někomu hodila do krámu, byl to premiér Andrej Babiš.
To on byl spolu s ministryní spravedlnosti Marií Benešovou na sklonku školního roku adresátem vzkazů z masivních demonstrací v Praze a dalších městech. Protestující v první řadě vyjadřovali podezření, že se vláda chystá zamést kauzy Babiše a pošlapat nezávislost justice.
Čtěte také
Na první pohled to bylo k Marii Benešové nekorektní. Sotva nastoupila do funkce, už byla podezírána z nekalých úmyslů, přestože v minulosti se právě ona stala symbolem boje proti korupci a klientelismu v justici. Tentokrát ale dostala cejch prodloužené ruky trestně stíhaného premiéra a nad zákon se stavícího prezidenta.
Demonstrace přes léto utichly a ministerstvo spravedlnosti dokončilo práci na zákonu o státním zastupitelství. Bývalý předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa tvrdí, že „je to organizační norma, soustředění se na to, kdo a za jakých podmínek bude vybírat nebo jmenovat nebo odvolávat šéfy, špičky, ale o práci celé té soustavy to neříká vůbec nic.“
V první řadě se sleduje osud tří hlavních žalobců. Ten nejvyšší, Pavel Zeman, si 21. srpna nebral v České televizi servítky. Vadí mu, že podle navrhovaného zákona bude nejvyšší státní zástupce končit v roce 2023, vrchní státní zástupce v roce 2024 a potom budou končit další okresní a krajští státní zástupci.
Mediální přestřelky
Čtěte také
Domnívá se, že místo toho, aby měli určeno datum, kdy budou končit, by měli končit podle data, kdy nastoupili do svých funkcí. Byl by rád, kdyby pro státní zástupce platila podobná pravidla jako pro soudce. Nelíbí se mu ani, že v pětičlenných výběrových komisích na nové žalobce by měli sedět tři nominanti ministerstva spravedlnosti. To už zavání politickým tlakem.
Pavel Zeman šel ale ještě dál a zmínil obavu, že cílem je odstranit jeho osobně a vrchní státní zástupce Ivo Ištvana a Lenku Bradáčovou z funkcí. Tím vlastně zpětně legitimizoval nedávné veřejné protesty. Poněvadž Zeman s Bradáčovou a Ištvanem jsou pro podstatnou část společnosti symbolem nezávislosti justice a ochoty pouštět se i do ožehavých kauz.
Potíž jenom je, že Pavel Zeman hovoří občas o sobě, občas o systému, a tak nějak se to proplétá. Na oplátku z tábora příznivců Andreje Babiše a Miloše Zemana zní, že by elity žalobců nejspíš stály o zabetonování ve funkcích na věky věků amen.
Čtěte také
Nelze na ničem doložit, jde-li klíčovým státním zástupcům o krk. Jedná se o tvrzení proti tvrzení. Ministryně Benešová opakuje, že pouze rozvíjí legislativní záměry předchozích vlád a že o osudu žalobců rozhodne až příští kabinet. Zemana občas chválí, občas kritizuje, například za schůzky se sociálně demokratickým předsedou ústavně-právního výboru Senátu Miroslavem Antlem.
Jenže když už se dosud vždy zdrženlivý Zeman pustil do mediálních přestřelek s vládními politiky, může být situace docela vážná. A co když je návrh zákona připravený Benešovou ještě slabým odvarem proti možnému legislativnímu kutilství poslanců?
Ministryně se může stokrát tvářit, že by mouše neublížila. Pokud by se poslanci ANO, KSČM a SPD rozhodli přitvrdit a křeslo pod Zemanem, Bradáčovou a Ištvanem pořádně rozkývat, těžko by jim v tom někdo zabránil. Snad jen sociální demokraté, kteří se nechali slyšet, že v případě konce Pavla Zemana z vlády odcházejí. Leč ti mají teď dost jiných starostí.
Klidně se může stát, že až se na podzim demonstranti opět srotí, mohou mít pro své protesty mnohem pádnější důvody než na jaře.
Autor působí na Masarykově demokratické akademii (blízké ČSSD)
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
