Lukáš Jelínek: Absence soudržnosti mezi politiky vysílá špatný signál do zbytku společnosti
Miloš Zeman, který řadu ústavních činitelů nepozval na oslavu státního svátku, ale i ti, kteří pozváni byli, leč rozhodli se nepřijít, povýšili osobní vztahy a spory nad poselství 28. října i nad zájmy celé země. Kdy už jindy než u příležitosti narozenin společného státu Čechů a Slováků by měli být politici různých dresů schopni potřást si pravačkami, usednout vedle sebe a přemýšlet o věcech, které je spojují.
Zejména nyní, na pozadí ukrajinské války, migrační vlny, energetické krize, inflace a drahoty, občané od svých volených zástupců očekávají spolupráci na smysluplných řešeních, ne laciné exhibice provázené rétorickými přestřelkami. Měli by mít dokonce pevnější nervy než zbytek populace.
Čtěte také
Dokážeme se semknout, jakmile vypukne epidemie, válka nebo k nám doputují první zbídačelí uprchlíci, ale dříve nebo později začneme remcat a upřednostňovat vlastní zájmy. Nezřídka to souvisí s dojmem, že stát toho na rozdíl od nás dělá málo a přestává na něj být spoleh.
V tu chvíli se i společnost připomínající do té doby obrovský kontinent začne rozpadat na miliony drobných ostrůvků. Ztrácíme nejenom důvěru v politiku a politiky, ale i schopnost operacionalizovat poslední zbytky solidarity. Pak už může chudoby a dluhových pastí se děsící většina společnosti jen mlčky přihlížet, jak stovka nejbohatších Čechů během jednoho roku zbohatne o půl bilionu korun – to je čtvrtina státního rozpočtu.
Důvod složit zbraně
Zatímco radikálové se srocují na sociálních sítích či svolávají masové demonstrace proti všemu a všem, tak otrávená majorita hledá bezpečí ve vlastních uzavřených ulitách. Do značné míry k tomu přispívá beznaděj linoucí se z kroků a slov politické reprezentace.
Čtěte také
Povzbuzení slyšíme jen výjimečně a vzorem ve schopnosti táhnout za jeden provaz nám ústavní činitelé rovněž nejsou. Zakořenila u nich představa, že úkolem konkurenčních táborů pouze je rozkopávat si bábovičky.
Na vernisáži výstavy, kterou Moravské zemské muzeum připravilo ve spolupráci s Masarykovou demokratickou akademií u příležitosti pětačtyřiceti let od vzniku Charty 77 a deseti let od úmrtí jejího předního brněnského signatáře Jaroslava Šabaty, se ke mně přitočil mladý student. Nemohl pochopit, jak se v rámci disentu mohli snést bývalí komunisté, konzervativní katolíci i volnomyšlenkářští liberálové. Copak na sebe nehleděli skrz prsty? A netrpěli ponorkovou nemocí?
Snažil jsem se mu vysvětlit, že když se rozumní lidé shodnou aspoň na nejnižším společném jmenovateli a rozpory na čas hodí za hlavu, dokážou dříve či později uspět i v tak velkých údělech, jako je prosazení demokracie a úcty k lidským právům.
Čtěte také
Šabata, který po Masarykově vzoru pojímal politiku jako celý život jednotlivce a společnosti, tento princip ctil až do konce svého života. Coby inspirativní intelektuál pravidelně vyrážel z Brna do Prahy a absolvoval kolečka rozhovorů s vlivnými aktéry. Takto udržoval kontakty s Cyrilem Svobodou, Petrem Pithartem, Matějem Stropnickým, Lubomírem Zaorálkem či Jiřím Dolejšem. Záleželo mu především na spolupráci sociálních demokratů, křesťanských demokratů, liberálů, která by měla být hodnotově podložena podobně, jako když po válce bok po boku pilovali projekt evropské integrace.
I dnešní problémy snáz překoná sehraná Evropská unie než na vlastním písečku si hrající národní státy. K tomu je ale zapotřebí elementární konsenzus ve společnosti. Přitom když na sebe přestanou být jako psi politici, vydá ze sebe to lepší i zbytek populace.
Chvíli se zdálo, že příkopy mezi ústavními činiteli překlene ruský vpád na Ukrajinu. Brzy se ale vše vrátilo do starých kolejí, jako by snad nebyl důvod složit zbraně. Když ale soudržnost nepanuje na politické scéně, těžko ji čekat ve zbytku společnosti.
Autor je politický analytik
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
