Ludvík Svoboda. Generál, který bojoval; prezident, který vyjednával

5. říjen 2018
Ludvík Svoboda a Gustáv Husák
0:00
/
0:00

Válečný hrdina i prezident normalizace. Komunista komunisty zavržený a dokonce vězněný. To vše spojuje Ludvík Svoboda, muž, který by možná v jiné době nebo v jiné zemi byl medailemi ověnčeným vojákem. Dvacáté století uprostřed Evropy ale rozhodlo jinak. Stal se prezidentem dějinných protikladů.

Ludvík Svoboda (1895-1979) bojoval v řadách československých legionářů v bitvách u Zborova i u Bachmače. V armádě zůstal jako důstojník z povolání. Mnichovský diktát zastihl rodinu Svobodových v Kroměříži a do protifašistického odboje se zapojili oba manželé, Ludvík i Irena.

Odchod do zahraničí

V létě 1939 odchází Ludvík Svoboda v hodnosti podplukovníka do Polska a později do Sovětského svazu. Celou svou rodinu nechal v okupované vlasti.

Velitel praporu Ludvík Svoboda čte rozkaz a povýšení, udělení řádů a vyznamenání za boje při obraně Sokolova

Největší československá zahraniční jednotka se začala formovat na východě pod záštitou komunistického odboje v Moskvě a začátkem roku 1943 se přesunuje na frontu. Se svými spolubojovníky došel generál Svoboda až na Duklu, kde se českoslovenští vojáci probojovali na území okupované vlasti.

Komunisté ho na konci války prosadili až na post ministra národní obrany. Tragédie války postihla i nejbližší rodinu Ludvíka Svobody – jediný syn manželů Svobodových Miroslav zemřel v koncentračním táboře.

Na vrcholu kariéry

Vrchol Svobodovy politické kariéry začíná 30. března 1968, kdy byl zvolen prezidentem. Volnější atmosféra se projevila ve všech aspektech společenského života a reformní proces nastartoval změny ve společnosti, nad kterými českoslovenští komunisté začali ztrácet kontrolu.

Prezident Ludvík Svoboda při návštěvě severozápadních Čech 30. června 1968. Projev před radnicí v Lounech

Okolní socialistické státy měly z vývoje v Československu obavy a rozhodly se k silovému potlačení reforem. Vojska Varšavského paktu vstoupila na území Československa v noci z 20. na 21. srpna 1968. O dva dny později začala v Moskvě jednání. Československou delegaci vedl právě prezident Svoboda.

Výsledkem byl tajný moskevský protokol, který vedl k legalizaci okupace a k zastavení reformního procesu. V dalších měsících se do popředí strany a státu dostávají konzervativní komunisté a politický vliv prezidenta klesá.

Ludvík Svoboda začal ještě jedno prezidentské období, jeho zdravotní stav mu ale nedovolil ho dokončit. Zemřel 20. září 1979. Zavzpomínal na něj i jeho spolubojovník Emanuel Gramiš: „Byl vždy tam, kde byl boj nejprudší – mezi svými statečnými vojáky.“

Spustit audio

Související