Libor Dvořák: Rozhodující úder zatím Ukrajina ani Rusko nezvládly zasadit

29. listopad 2023

Rusko ani Ukrajina nedokázaly od počátku roku až do této chvíle shromáždit tolik sil, aby vznikla dostatečně silná útočná pěst, jejíž mohutnost by jak v živé síle, tak v nasazené technice několikanásobně přečíslila protivníka a zasadila mu rozhodující úder.

Právě proto v zásadě selhala na jaře tolik proklamovaná ukrajinská letní protiofenzíva, která před pár týdny v tichosti skončila, aniž by se svými výsledky alespoň přiblížila loňským podzimním akcím, spojeným s osvobozením Chersonu a značné části Charkovské oblasti. V letošní části kampaně tak byly pro Ukrajinu – ač se o tom skoro nemluvilo – úspěšné spíše námořní aktivity.

Čtěte také

Raketové útoky, kombinované s údery mořských dronů, zasadily ruské flotile citelné rány a Rusové tak byli například donuceni stáhnout valnou část svého válečného loďstva z hlavní základny v Sevastopolu do Novorossijska a Feodosije. Ale to bylo z ukrajinské strany víceméně všechno – v pozemních bojích se její vojáci ani zdaleka tak výrazně neprosadili.

Američtí vojenští odborníci, kteří se během léta z ukrajinské strany dostali přímo na frontu, jsou toho názoru, že pro Ukrajince je zatím obtížné připravit a realizovat opravdu velké bojové operace, které vyžadují přesnou koordinaci činnosti mnoha jednotek všeho druhu.

Válka zákopová a poziční

Bez těch se ovšem opravdu významného úspěchu dosáhnout nedá. Když se o to ukrajinská armáda počátkem léta pokusila, utrpěla obrovské ztráty jak na technice, tak i na živé síle.

Čtěte také

Proto se vrátila k taktice boje daleko menšími silami – i když při tomto způsobu bojové činnosti se pobřeží Azovského moře dosáhnout nedá… Však už Ukrajina o tomto cíli nemluví a soustředila svůj zájem na město Tokmak, které je ovšem od zmíněného moře vzdáleno ještě celých 60 km.

Zajímavé ovšem je, že na podobné problémy naráží i ruská armáda. Obzvlášť nápadné to bylo v počátečních fázích války, kdy ruské masivní, ale totálně nezvládnuté pokusy dobytí Kyjeva a Charkova či o násilné překročení Severního Donce vedly jen k obrovským ztrátám.

Libor Dvořák

Velmi přesně to na stránkách časopisu Rusko v globální politice shrnuje ruský expert Sergej Poletajev: „Když čtete frontové svodky nebo se bavíte s našimi vojáky či veliteli, zjistíte, že typický jak pro nás, tak pro druhou stranu je útok četou či rotou. Dokonce nasazení praporu je ojedinělé, a o útoku brigády nebo rovnou celého sboru neslyšíte vůbec.“ Tolik pan Poletajev. My už jen dodejme, že právě proto je současná fáze války zákopová, poziční a bez vyhlídek na rozhodující vítězství jedné či druhé strany.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Spustit audio