Zájezdoví dopravci: Zakázky nejsou, autobusy stojí a náklady jsou vysoké

Loni v říjnu spustilo ministerstvo dopravy program Covid-BUS. Výše pomoci se vypočítávala z počtu sedadel v autobuse, zohledňovala se ale taky jeho emisní třída. Nejvyšší možný příspěvek byl 135 korun na sedačku a den. A to zpětně za období zhruba od poloviny loňského března do konce června. Mezi asi tisícovku podnikatelů tak rezort přerozdělil necelou miliardu korun.

Čtěte také

Jiří Dvořák: Koronakrize ho připravila o živobytí, soukromý dopravce se ale nevzdává

U většiny dopravců to ale nepokrylo ani náklady, které mají. Během roku totiž dopravci museli svůj byznys zastavit hned několikrát a přišli tak o veškeré zakázky. Školy zrušily lyžařské kurzy, sportovní kluby zase soustředění, podniky pak firemní akce. A chyběli taky cizinci.

Vyšší bonus nepomůže

Třeba Aleš Toufar má hned několik autobusů. Aby vyšel s penězi, musel si půjčit od banky a zastavit byt. „Zakázky nemám, autobusy stojí, jestli nebude přímá pomoc, tak se stane to nejhorší,“ říká.

Druhou výzvu takzvaného sedačkovného ale už stát nechystá, jak potvrdil ministr dopravy Karel Havlíček za hnutí ANO. „Je velmi pravděpodobné, že je zahrneme to plošného programu.”

To by znamenalo vyšší kompenzační bonus, který se má zvednout ze současných pěti set korun na tisícovku denně. Záchranný program počítá taky s dalšími příspěvky na zaměstnance. Jenže podle iniciativy Za autobusy to dopravcům nepomůže. Řada z nich totiž svoje zaměstnance musela propustit už loni, protože neměla na jejich výplaty.

Chystají založit asociaci

Dopravci tedy mohou jen spoléhat na to, že budou moct brzy jezdit. Jenže podle zakladatele iniciativy Za autobusy Jiřího Vlasáka už někteří podnikatelé krachují a přicházejí o autobusy, které nezvládají splácet. Přes šest stovek dopravců proto teď plánuje založit asociaci, díky které chtějí prosadit rychlou pomoc.