Kolony před Taurským tunelem skončily. Otevřel se druhý tubus

1. červenec 2011
Slavnostní výzdoba Taurského tunelu

Zácpy na silnicích patřily celé desítky let ke stinným stránkám cesty na dovolenou k Jadranu. Těžko průchodným trychtýřem, kde se tisíce Evropanů v autech na dlouho zadrhly, býval tradičně Taurský tunel na rakouské dálnici A10. Po včerejšku by se situace měla změnit. Taurský tunel otevřel druhý tubus a celá dálnice od Salcburku na jih má čtyři proudy. Z dopravního hlediska je to novinka evropského významu.

První řidiči, kteří včera projeli novým tunelovým tubusem, si na cestu vesele zatroubili. Není divu – tunel měří na alpské poměry jen skromných 6 kilometrů, je však klíčovou spojnicí pod horami, která se těžko objíždí. Druhý tubus znamená rychlejší jízdu a menší obavy ze srážky s autem v protisměru.

Taurská dálnice s Taurským tunelem se v dopravním zpravodajství rakouských i německých rádií objevují o prázdninách prakticky neustále. Pro německé turisty mířící na Jadran bývalo minulých 30 let tradicí, že dojeli pod Taurský tunel a tam si pár hodin postáli v koloně. Když se protlačili úzkým hrdlem tunelu, mohli konečně pokračovat k moři.

Od letoška by to mělo být mnohem lepší, čemuž věří hejtmanka rakouské spolkové země Salcbursko Gabi Burgstallerová. „Salcbursko má velmi dobrou image v zahraničí díky své kulturní nabídce a zimním sportům. Jsme rádi, když se o nás nemluví jen v souvislosti s obrovskými dopravními problémy. Tunel je, co se týká bezpečnosti, příkladem pro celou Evropu. Zácpy se tu sice občas vytvořit můžou, ale budou už jenom malé,“ domnívá se.

Tunel otevřeli politici i církevní představitelé

Samotné slavnostní otevření tunelu mělo parametry státní návštěvy významného politika. Kapela vyhrávala místní lidovky i rakouskou hymnu a na pódiu se střídali politici. Bylo vidět, že Rakušanům na Taurském tunelu záleží.

Stejně jako před 36 lety, kdy se otevíral první tubus, i včera požehnal novému tunelu kněz. Mělo to v sobě cosi magického. Ve ztichlém tunelu stálo pár desítek lidí a farářův hlas se tubusem rozléhal jako obrovskou katedrálou.

Televizní dokument ze 70. let ukazuje zlatou éru Taurské dálnice. Auta šplhají po nové vozovce k horskému průsmyku, na záběrech jsou často vidět mercedesy. Smělá dálnice zdolává alpské svahy a celý film má jasné poselství – Rakušanům se povedl hospodářský zázrak, z chudé zemědělské země se stal ráj motoristů s úžasnými autostrádami.

Jak vzpomíná starosta nedaleké vesnice Zederhaus Alfred Pfeifenberger, podobně se na novou dálnici a Taurský tunel v roce 1975 dívali i místní obyvatelé. „Sedlákům tenkrát říkali, že musí stavět penzióny a byty k pronájmu, protože dálnice přitáhne davy turistů. To se však nestalo, turisté z dálnice nesjeli a region z ní nic neměl,“ vysvětluje.

Na stavbu dálnice nevzpomínají místní zemědělci v dobrém

„Tenkrát se se sedláky nikdo nebavil. Pozemky na stavbu dálnice museli prodat pod cenou a nikdo jim nic nevysvětlil. Proto řada lidí kvůli dálnici a tunelu zahořkla. Při stavbě rozšíření tunelu byla komunikace s místními mnohem lepší,“ dodává Alfred Pfeifenberger.

Odmítavý postoj místních obyvatel změnila tragická událost v roce 1999. Po nehodě kamiónu v tunelu došlo k požáru, při kterém zemřelo 12 lidí a více než 40 se zranilo. Pak už bylo jasné i politikům, že je potřeba rychle postavit druhý tubus tunelu, hlavně kvůli bezpečnosti.

Nový tunel prověří naplno hned nadcházející týdny, kdy začínají prázdniny v části Rakouska i v některých německých spolkových zemích a přes Taurskou dálnici se zase jednou povalí lavina aut po střechu naložených slunečníky, příručními chladničkami a nafukovacími matracemi. Tentokrát a už ani nikdy příště by však neměl vzniknout dopravní chaos.


Zvětšit mapu polohy Taurského tunelu