Klášter na Hoře Matky Boží u Králík byl i vězením
Klášter na Dolní Hedči u Králík na východě Čech se v padesátých letech proměnil ve vězení pro duchovní. Areál sice nebyl obehnaný plotem, ale kvůli hlídkám se nikdo neodvážil ani dovnitř ani ven. Dnes tuto smutnou historii kláštera, který opět slouží řádu redemptoristů, připomíná nedávno otevřený památník. Muzeum je zařízené jako dobové lágry.
S průvodcem Josefem Kubišem starším jsme vešli do památníku internace. Člověka tu až zamrazí, když uvidí dřevěné, masívně okované dveře. Co se za nimi skrývá?
„Je za nimi ukázka toho, jak vypadala samotka. Samotka z Mírova, kterou používali vůči těm neposlušným. Vybavení je velmi drsné, je tam jen dřevěná pryčna a kýbl na osobní potřebu. Pryčnu jim ještě zvedali a zamykali zámkem, aby přes den nemohli sedět nebo se natáhnout.
Je to prostor tak metr dvacet na dva dvacet a malé okénko. To je všechno,“ ukazuje mi pan Kubiš. Okýnko ve dveřích sloužilo k podávání jídla a taky ke komunikaci.
V klášteře byla i vyšetřovací místnost a soudní síň
O kousek dál vidíme to, co uvěznění předcházelo – soudní síň. Na tomto místě stávali obžalovaní, potvrzuje průvodce: „Ano, a tady vidíte i velkou fotku obžalovaného řeholníka, který stojí před tribunálem, je tam deset soudců.“
Předtím, než se člověk dostal k soudu, musel projít vyšetřováním. I tuto místnost, kde probíhaly výslechy, zde najdeme. Je za mříží. Co se v ní všechno odehrávalo?
„V tomto zamřížovaném prostoru měl vyšetřovatel pracovní stůl, nějakou evidenci, rádio a umyvadlo. Ukázkou jeho bezprecedentního chování k lidem je pendrek, který drží v ruce,“ vysvětluje Josef Kubiš starší.
Když se za mnou zabouchnou těžké dveře uzavírající nehostinný, neútulný prostor, je to docela síla. Najednou je člověk zase venku a může se dívat třeba na sluníčko, které svítí na obloze.
