Když někdo vychovává zvíře, musí se vcítit do jeho potřeb a chování, vypozorovala specialistka na vlky

Specialistka na šelmy a spisovatelka Tanja Askani se „svými“ vlky
Specialistka na šelmy a spisovatelka Tanja Askani se „svými“ vlky

Michaela van Erne byla hostem ve Wildpark Lüneburger Heide, kde si povídala s Tanjou Askani, specialistkou na vlky. Kromě toho, že odchovala několik vlčích mláďat a s vlky žije, je autorkou populárních publikací, dokumentárních filmů a řady fotografií. V čem jsou vlci specifičtí? A jaký je příběh vlčí fenky Flocke?

Divoká zvířata fascinovala Tanju Askani odjakživa. „Vždycky mě zajímal především vztah, který si s nimi dokážu vybudovat.  Dravci se dají ochočit, mohu jim dát volnost – a oni se vrací,“ vysvětluje důvod, pro který dlouhá léta vydržela u sokolnictví.

S vlky začala pracovat před třiceti lety. Tehdy ještě byla sokolnicí, cvičila ptáky a starala se o jejich chov. „Začalo to prvním vlčetem. Hlídala jsem ho, než si ho vyzvedne majitel – a tehdy vznikla láska na celý život,“ vzpomíná. Toto vlče se k ní po sedmi letech vrátilo. Ale není to jediný vlčí příběh.

Vlci se vracejí do českých lesů. Daří se jim v Krušných horách i Šluknovském výběžku

Vlčata zachycená fotopastí na Broumovsku

Do lesů v České republice se vrací vlci. Vrcholnému predátorovi se začíná dobře dařit i v Krušných horách nebo ve Šluknovském výběžku. Vyplývá to z údajů ochranářů, kteří ke sledování šelem používají například fotopasti.

Tanja Askani napsala knihu Vlčí stopy, kde vypráví o osudu vlčí fenky Flocke, Sněhové vločky. Narodila se vlčici staré patnáct let a při kontrole po třech dnech po vrhu ošetřovatel našel všechna mláďata mrtvá. Jen Flocke lehce dýchala a Tanja začala bojovat o její záchranu. „Nebyla to moje první zkušenost s výchovou mláďat. Odchovala jsem různá mláďata, od veverek přes ježky po lišku.“

Nakonec pomohla fenka německého ohaře Senta, u které se právě projevila falešná březost. „Kdyby mě někdo viděl, jak dojím psa, považoval by mě za blázna,“ směje se Tanja. Nicméně psí mléko vlčkovi pomohlo a Senta po čase přijala Flocke za vlastní. „A vznikla zvláštní situace: protože Flocke vnímala jako svou matku Sentu, zařadila si mě jako sourozence a proto se chovala jinak. Zatímco vlčata mají k rodičům úctu, mezi sourozenci převládá konkurenční chování,“ vysvětluje.

Žena, kterou fascinují vlci. Moderátorka Michaela van Erne má mnoho tváří

Michaela van Erne

Do práce obvykle Michaela van Erne míří ve chvíli, kdy má většina Čechů volno. Už řadu let jí totiž na Radiožurnálu patří všechna víkendová odpoledne. A jde prý, jak samotná moderátorka říká, o dost specifické vysílání. 

Při výchově vlků a dalších mláďat považuje za nejdůležitější empatii: „Když někdo zvíře vychovává, musí se vcítit do jeho potřeb a myšlení, aby dobře prospívalo. Když ke mně přišla Flocke, měla jsem za sebou stáže u vlčích specialistů, ale hledala jsem si vlastní cestu.“

Přístup, kdy se lidé považují za vlka, jako vlci se chovají, ale považuje za absurdní: „Vlci jsou natolik inteligentní, že poznají, kdo je a není vlk. A nikde jinde jsem neviděla, aby například specialista na jeleny skákal kolem stáda jako jelen.“

Právě tato vlčí inteligence je občas zdrojem jejího smutku. „Někdy žárlím. Když mládě, které jsem vypiplala, přijde poprvé do výběhu a s vervou se nabízí dospělým vlkům… V tu chvíli bych chtěla být vlkem.“