Kdo může za propuštění autralského velvyslance?

Zásadní význam pro celou kauzu má první dopis australské banky ANZ, který se dostal do rukou Miroslava Kníže. Banka tam uvádí stále stejnou adresu, a to adresu velvyslanectví, tedy i jako zástavu i jako objekt, který měl Jaroslav Suchánek koupit. Laicky řečeno, podle tohoto dopisu měl diplomat kupovat ambasádu a ještě ambasádou za půjčku ručit. Hned poté následovaly omluvné dopisy banky, která vysvětluje, že šlo jednoduše o administrativní omyl. U soudu dokonce Miroslav Kníž přiznal, že vlastně neumí anglicky, přesto se rozhodl napsat o tom hned dvěma ministrům zahraničí. V dopise používá výrazy jako "obracím se na Vás jako pilot na pilota, či jde o podvody" a podobně. Jaroslav Suchánek proto nechápe, proč nakonec vrchní soud jeho žalobu zamítl.

Jaroslav Suchánek: Žalovaný nejednal a nemohl jednat v dobré vůli, protože vycházel z jednoho jediného dokumentu, jak jsme všichni se přesvědčili, ani mu sám nerozuměl, ani nevěděl, co na něm je napsáno, a v případě, že by si nějakým způsobem zjistil, co na něm je napsáno, tak mohl vidět, že na jednom a tomtéž dokumentu se hovoří, že jsem měl budovu ambasády zastavit, ale současně by musel jedním dechem konstatovat, že jsem také tuto budovu kupoval. On měl psát, pokud jednal v dobré víře, měl psát na Ministerstvo: "Ano, pan velvyslanec kupuje budovu ambasády a půjčuje si na to od banky sto tisíc korun." Toto neudělal, čili já v tom při nejlepší vůli nemohu spatřovat nic než zlý úmysl.

Podle olomouckého soudce Jana Zavrtálka Kníž nedělal nic jiného, než plnil pracovní povinnost a jednal v dobré víře. Na druhou stranu potvrdil, že bývalý diplomat skutečně ambasádu nezastavil. I advokátku žalovaného, Libuši Švehlíkovou, verdikt zaskočil. Prý jí radost neudělal, i když vyhráli.

Libuše Šmehlíková: Bylo zbytečné, že celá věc vůbec začala, že vůbec nastala, vůbec nejsme spokojeni, protože je nám líto, že takové situace mohou nastat, že se nevyřešily, že žalobce neuznal z části, tedy alespoň z části své pochybení nebo svůj přístup k věci. To je nám líto, protože my jsme celou dobu tvrdili, že žalovaný plnil pouze a výhradně svoji povinnost. Nikdy nechtěl poškodit žalobce na osobní cti, nechtěl a nehodlá tady toto učinit.

Ještě podivněji reagoval Miroslav Kníž, který říká, že kdyby prohrál, tak by stejně neměl z čeho dvě stě tisíc Suchánkovi zaplatit.

Miroslav Kníž: Kdo říkal, že bych dal svoje tělo do zástavy, do anatomického ústavu, napište o tom objektivně.

Jaroslav Suchánek stále trvá na tom, že jeho bývalý podřízený pouze neplnil pracovní povinnost.

Jaroslav Suchánek: Zejména ne v souvislosti s návrhem na jeho odvolání, který jsem podával předtím, čili jednalo se úplně evidentně v mých očích o akt ubohé msty. A mě mrzí, že do dnešního dne vlastně mu toto vychází.

Jeho advokát Stanislav Brtník chce proto podat tak zvané dovolání k nejvyššímu soudu.

Stanislav Brtník: Z okolností případu je zřejmé, že se nejednalo o suché konstatování, že způsob, jakým oznamoval činnost velvyslance, měl charakter řady výtek. Jednalo se v podstatě o tenunsiaci nadřízeného.

Nejvyšší soud tedy bude rozhodovat o více než citlivé otázce. Jestli tedy zaměstnanec, který o svém šéfovi prokazatelně napíše lež, je udavačem, či jen řádným pracovníkem. Mimochodem podle platného zákoníku práce zaměstnanec musí na nekalosti upozornit, jinak mu hrozí pokuta. Podobný paragraf z občanského zákoníku zmizel hned po listopadu 1989.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.