Karel Hvížďala: V červenci 1968 se rozhodlo o okupaci ČSSR
"Dali jste nám slib, že budete bojovat. Ze své strany však prohlašujeme, že jsme ochotni vám v tomto boji poskytnout neomezenou pomoc. A jsme na tuto pomoc už plně připraveni. Kdyby se náš plán zhatil, bylo by těžké svolávat nějaké nové setkání. To říkám zodpovědně. Proto vám přijdeme na pomoc."
To je citace z Brežněvova závěrečného projevu z Čierné nad Tisou z konce července v roce 1968. Již tehdy okupace ČSSR měla krycí název Dunaj.
Rusové rok 1968 naprosto vytěsnili. Nemají pocit viny, říká Petr Pithart
V roce osmičkových výročí ožívá znovu diskuse o tom, jak si zlomové okamžiky novodobých českých dějin připomínat. Události roku 1918, a především pak let 1938, 1948 a 1968, stále vyvolávají živé debaty. Jednou z nich byla i moskevská konference hledající ponaučení z roku 1968, na které vedle českých a ruských historiků vystoupil i bývalý předseda Senátu a někdejší disident Petr Pithart.
Citovaným slovům předsednictvo KSČ nechtělo rozumět, stejně jako tomu, že na hranicích z NDR, Polska, Ruska i Maďarska byly připravené tanky, které již od konce července až do okupace každý den večer nastartovaly motory a zapjaly světla, jak to uvádí Petr Pithart v knize Osmašedesátý.
I já sám jsem viděl z vlaku koncem července na Ukrajině v délce několika kilometrů podél trati zaparkované stovky tanků. Lidé doma jásali a straničtí funkcionáři tuto situaci před nimi tajili. Když jsem na počátku srpna byl v Německé spolkové republice, tam se o okupaci mezi novináři hovořilo skoro jako o hotové věci.
Myslíme na vás, myslete na nás!
Dne 7. července byl předsednictvu ÚV KSČ doručen dopis z Moskvy s návrhem společné schůzky k projednání naší vnitropolitické situace. Účast na schůzce byla odmítnuta s požadavkem dvoustranných jednání. Varšavská pětka se sešla ve dnech 14. a 15. července sama a poslala do Prahy ultimativní dopis a vzápětí, 17. července, přijela do Prahy skupina důstojníků KGB.
Co předcházelo událostem v srpnu 1968
Mladí lidé šíleli, když v roce 1965 mohl navštívit Československo americký básník Ginsberg a stal se králem majálesu. Znamenalo to, že komunistický režim ztrácí sílu a prosazují se v něm reformní komunisté, kteří se snaží o jeho demokratizaci, nikoliv však odstranění. Seriál Jaroslava Skalického je právě o událostech, které předcházely srpnu 1968.
19. července zatelefonoval do Prahy Leonid Brežněv, jak uvádí ve svých pamětech Alexander Dubček, Sověti přistoupili na dvoustranné jednání. Schůzka se konala v Čierné nad Tisou od 29. července. Podle historika Antonína Benčíka ale byla již od 20. července vyhlášena pohotovost vojsk Varšavské pětky.
Před jednáním v Čierné bylo zveřejněno Poselství občanů předsednictvu ÚV KSČ, které sepsal Pavel Kohout, když to Ludvík Vaculík odmítl s tím, že nechce vyvolat třetí světovou válku. Text vyšel v mimořádném vydání Literárních novin a končil větou: „Myslíme na vás, myslete na nás!“
Brežněv obvinil delegaci, že si kampaň sama naorganizovala a když Dubček namítl, že u nás je svoboda projevu, Brežněv tuto větu interpretoval jako důkaz, že vedení ÚV KSČ nemá situaci pod kontrolou. Dne 31. července došlo v salónním voze k několikahodinovému jednání mezi Brežněvem a Dubčekem, z kterého neexistuje žádný zápis. Oba státníci interpretovali rozhovory rozdílně.
Ze závěrečných jednání existuje jen sovětský zápis, který jsem citoval v úvodu a ten hovoří jasně: Poslední větu: „Proto vám přijdeme na pomoc,“ nelze interpretovat jinak, než jako oznámení blízké okupace. Takovou možnost si čeští funkcionáři, vychovaní Sověty, nedokázali připustit: nebyli to politici.
Pravda taky je, že program tzv. Pražského jara si v roce 1986 přivlastnil Michail Gorbačov, ale taky ztroskotal, protože systém byl nereformovatelný.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
