Karel Barták: Migrace zůstane na stole EU zřejmě až do eurovoleb

Migranti budou do Evropy dál přicházet, Evropa si bude dál lámat hlavu, co s nimi, a ultrapravicoví populisté budou čím dál více těžit z odporu občanů proti nim.

Čtěte také

Karel Barták: EU se pokouší několika způsoby najít odpověď na příliv migrantů. Migrace bude jedním z hlavních témat kampaně před eurovolbami

Na obranu zmíněných ministrů budiž řečeno, že měli na programu pouze „shrnutí“ situace; nic zásadního se nečekalo. Už v červnu se členské státy shodly na hlavních bodech migrační a azylové reformy. Posléze k ní zaujal stanovisko i Evropský parlament a nyní probíhají trialogy, při kterých se obě strany pokoušejí, za přispění Evropské komise, najít výsledné kompromisní znění.

Není to snadná práce, protože parlamentní pozice se v mnoha ohledech významně liší od společného stanoviska členských zemí, které samo už je vydřeným kompromisem. Europarlament se nemusí ohlížet na nálady občanů v té které zemi; může tedy statečněji prosazovat to, co považuje za společný evropský zájem. Jeho postoje jsou proto poněkud idealistické, vzdálené každodenní realitě, která se v rámci „sedmadvacítky“ stát od státu navíc diametrálně liší.

Jak by se mělo s migranty zacházet

Ještě před několika dny parlament hlásal, že nejlepší cestou, jak zbavit středomořské státy EU břemene v podobě masového přílivu migrantů z Blízkého východu, Afriky či Afghánistánu, je jejich rozdělení mezi členské státy podle předem stanovených kvót. Pro země jako Česko, ale také Polsko, Maďarsko či Slovensko je něco takového naprosto nepřijatelné; říkáme to už dobrých deset let a náš postoj, jak připomněl ministr Rakušan, zůstává pevný a nezlomný.

Čtěte také

Karel Barták: Polsku a Maďarsku se nepovedlo zmařit evropský migrační pakt, ale otrávily náladu

Alternativou ke kvótám má být solidární plnění vůči zemím, které jsou pod migračním tlakem; je zajisté nespravedlivé, aby migranti zaplavovali některé státy unie a ty ostatní jim nijak nepomohly. Česko už souhlasilo, že bude pomáhat finančně nebo poskytovat služby, jako je ochrana hranic, případně vyhošťování odmítnutých azylantů. Těch by ostatně mělo být v budoucnu mnohem víc, protože zkoumání, zda má daná osoba nárok na ochranu, se má významně zkrátit a zpružnit.

Zásadním problémem pak zůstává, kde a jak dlouho zamítnuté žadatele zadržovat, než zmizí v podrostu a nikdo už je nenajde. Tedy také co naslibovat státům, odkud tito lidé do EU přicházejí, aby své občany brali zpátky.

Ačkoli to může leckomu připadat nenormální, úřady těchto zemí s tím dělají problémy, logicky ve snaze dostat za svou dobrou vůli zaplaceno. Obchod s lidskou bídou a utrpením se tak odehrává na obou směrech – na cestě do Evropy vydělávají pašeráci, na cestě zpět pak úřady domovských zemí.

Karel Barták|foto:Radko Kubičko, Český rozhlas

Europoslanci mají většinově jinou představu o tom, jak by se mělo s migranty zacházet. Nelíbí se jim uzavřená detenční centra; poukazují na to, že v EU nelze věznit lidi, kteří nic neprovedli. Na druhé straně je nabíledni, že pokud se jako dosud nechá většina migrantů, zamítnutých nebo prostě nezkontrolovaných, jen tak volně běžet, narůstá jak bezpečnostní riziko, tak odpor domorodé veřejnosti, který se projeví v nejbližších volbách.

Jako kontrapunkt k této debatě se pak ozývá volání zaměstnavatelů, kteří varují, že bez příchodu desetitisíců čerstvých pracovních sil nejsou evropský průmysl, stavebnictví, zemědělství schopné obstát ve světové konkurenci. Požadují tedy zvednout stavidla pro legální migraci. Což je prý ale odlišná debata. Nebo že by zas tak odlišná nebyla?

Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu a komentátor Info.cz