Karel Barták: Evropské země musí Ukrajinu rychle vyzbrojit, když už nechtějí zavést nejtvrdší sankce proti Rusku
Více než 40 dní po začátku ruské invaze na Ukrajinu vzniká dojem, že jsme se dostali do jakéhosi limba, do stavu jisté spokojenosti sami se sebou. Ukrajina se ubránila první fázi ruské agrese, Kyjev nepadl, většina světa odsoudila počínání Moskvy. Vladimir Putin si natrvalo vysloužil pověst krvežíznivého osla, se kterým se málokdo hodlá ještě bavit.
Jenže pozor. Válka, jakou jsme si před pár týdny ještě nedovedli ani představit, pokračuje a bude pokračovat. My na Západě si na to nesmíme zvykat, nesmíme se přistihnout, že nám to připadá jaksi normální.
Čtěte také
Protože takové rozpoložení oslabuje naši vůli pokračovat v trestání kremelského diktátora, tedy v tom, co předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová nazvala před týdnem v Kyjevě „rolling sanctions system“, systémem rolujících, tedy neutuchajících a nekončících sankcí.
Jenže jedna věc jsou představy Evropské komise a druhá realita úvah některých členských států. Dnes je už nabíledni, že embargo na dovoz ruské ropy nebude zavedeno hned tak – za jednu z priorit svého předsednictví ho nyní vyhlašuje Česká republika, která se ujme žezla v Unii od 1. července, tedy za více než dva měsíce. Do té doby se může na ukrajinském bojišti stát doslova cokoli. A nikde není psáno, že za ty dva tři měsíce budou němečtí nebo maďarští politikové či podnikatelé uvažovat jinak než dnes.
Potřebujete zbraně, zbraně a zase zbraně
Čtěte také
Co ještě by se mělo stát, po Buče, po Mariupolu, po nádraží v Kramatorsku, aby si Evropa uvědomila, že přímá cesta k míru a ruské porážce vede právě přes embargo na ropu a plyn, tedy přes narušení našeho ekonomického a sociálního pohodlí? Přitom to je, řečeno s bývalým Putinovým poradcem Andrejem Ilarionovem, „jeden z posledních účinných nástrojů, které mají západní země ještě k dispozici“.
Za této situace můžeme Ukrajině nabídnout už jenom vojenskou pomoc, aby dokázala čelit připravované masové ruské ofenzívě na Donbase. Odhaduje se, že tam Rusko postaví nejméně 150 tisíc vojáků proti 20 tisícům příslušníků ukrajinských sil. Půjde o klasický střet pozemních armád, s masovým nasazením raket, děl, tanků a pěchoty. Ukrajina má šance se ubránit za podmínky, že jí Západ dodá včas nezbytnou vojenskou techniku a moderní zbraně, které budou lepší než ty ruské. Jak to s tím vypadá? Můžeme se sami na sebe spolehnout?
Čtěte také
Ministři zahraničí členských zemí Evropské unie uvolnili další půlmiliardu ze společného rozpočtu na nákup zbraní pro Ukrajinu; celkem Unie vydala na tento účel miliardu a půl, 900 milionů bylo utraceno. Vedle toho pomáhají jednotlivé členské státy, i když tady konkrétní čísla chybí – podle šéfa evropské diplomacie Josepa Borrella je to mnohem víc než oněch 1,5 miliardy z rozpočtu EU.
O obsahu, objemu a hodnotě dodávek se logicky nemluví, ani o jejich dopravě. Utajení je zde podmínkou úspěchu. Ví se o pár českých tancích, o sovětském protiraketovém systému poskytnutém Slovenskem. O účinných protitankových a protileteckých střelách, které se tolik osvědčily v první části války, nebo o tureckých bombardovacích dronech.
Borrell shrnul v Kyjevě tuto pomoc lapidárně a přesně: „Jelikož bojujete také za nás, to nejmenší, co můžeme udělat, je vám dodat zbraně. Potřebujete zbraně, zbraně a zase zbraně.“ Doufejme, že tato jeho výzva padla a padá a padá na úrodnou půdu. Lépe než jeho jiné upozornění, a totiž, že zatímco EU zaplatila Ukrajině vojenskou pomoc za jednu a půl miliardy eur, poslala Rusku od začátku války za ruskou ropu a plyn už skoro 40 miliard.
Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
