Kamila Pešeková: Třicet let po pádu komunismu nemá Slovensko jasno o své bezpečnosti
Když slovenský generální prokurátor Maroš Žilinka počátkem roku varoval před obrannou dohodou se Spojenými státy, vyvolalo jeho vystoupení značné překvapení. Zahájil tím kapitolu, která vypověděla mnohé o rozdělené slovenské společnosti, ale i jejím chápání demokracie.
Žilinka upozornil na dokument, který by jinak možná prošel legislativním procesem bez větší pozornosti.
Čtěte také
Smlouva mezi Slovenskem a USA měla umožnit americké straně využívat vojenská letiště Sliač a Kuchyňa. Výměnou za to se měly Spojené státy zavázat, že pomohou financovat modernizaci těchto letišť na své vlastní náklady. Dohodu podepsali slovenský ministr obrany a americký ministr zahraničí jen před několika dny ve Washingtonu.
Před samotným schvalováním ve slovenském parlamentu chtěl generální prokurátor vystoupit s projevem, ve kterém tento dokument srovnával s mezivládní dohodou o pobytu sovětských okupačních vojsk v Československu z roku 1968. Smlouvu se Sovětským svazem přitom označil za výhodnější.
Zarážející je nejen samotné srovnávání obou dokumentů, ale i skutečnost, že se generální prokurátor jako nezávislý subjekt justice angažuje v politických otázkách. Podporu Žilinkovi vyjádřila slovenská opozice, která organizovala demonstrace před slovenským parlamentem a vyvolávala hysterii proti imaginární americké hrozbě.
Čtěte také
To, co se dělo přímo v budově Národní rady, ale šokovalo i spoustu slovenských občanů.
Opoziční poslanci fašistické ĽSNS narušovali probíhající rozpravu pískáním, hlasitou hudbou i zvukem sirén. Poté, co dva vládní poslanci vyvěsili ukrajinskou vlajku, jejich kolegové z opozice na nich i na vlajku Ukrajiny vylévali vodu. Ukrajina za tento incident už žádala omluvu. Nicméně parlament nakonec obrannou dohodu schválil a prezidentka ji následně hned podepsala.
Fico účelově otočil
Celá kauza ukázala především na nejednotnost vládní koalice, která nehlasovala celá pro přijetí. Šéf slovenského parlamentu Boris Kollár, který podpořil přítomnost amerických vojáků na Slovensku, se zdržel hlasování.
Čtěte také
Ukázalo se, že oficiální deklarace současné vlády o prozápadní a proevropské orientaci je velmi křehká. Naopak, příklon k Rusku je na Slovensku silnější, než se očekávalo. Důvodem může být nespokojenost se současnou situací, ale i neschopnost vést kritickou diskusi.
Celá debata okolo obranné dohody odhalila, že na Slovensku chybí i třicet let po pádu komunismu shoda na tak důležité otázce, jakou je zajištění bezpečnosti země. Skutečnost, že někdo jako slovenský generální prokurátor srovnává smlouvu, kterou mezi sebou uzavřely dvě demokraticky zvolené vlády, s dokumentem vnuceným v roce 1968 sovětskou okupační mocí, je skandální.
Stejně tak, že do čela protestů se postavil bývalý trojnásobný premiér Robert Fico. Ten, který začal o dohodě s Američany vyjednávat a který se mohl přetrhnout, aby byl přijatý v Bílém domě. Teď účelově otočil jenom proto, aby získal politické body a nechal občany zapomenout na skandály jeho vlád. Seriózní politika ale vypadá jinak.
Bylo by velkým překvapením, pokud by nedůstojnou debatu o americké obranné smlouvě velmi bedlivě nesledovali v Moskvě. Také proto, aby mohli v budoucnu zahltit slovenskou veřejnost ještě větší dávkou falešných a zmanipulovaných zpráv.
Autorka je komentátorka Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
