Jste definováni tím, co vám zpívají do kolébky, říká hudebník Martin Kratochvíl

„Z toho co umím, umím muziku nejlépe,“ myslí si o sobě Martin Kratochvíl. „Jste definováni tím, co vám zpívají do kolébky. Do Ameriky se to řemeslo můžete jet naučit, ale to, co píšete, ta podstata, ta naladěnost, tonalita, to je z kolébky a nedá se s tím nic dělat.“

Podle svých slov se však Kratochvíl od jazzových harmonií začíná vzdalovat. Poslední deska Siločáry je ovlivněna Indií, vážnou hudbou. „Je v něm méně klasického mainstreamového jazzu,“ směje se. „Od jazzu pryč je ta cesta. To je to, co mi zpívali do kolébky. Byla tam také spousta písniček lidových, naší janáčkovsko-martinovské hudby. Ty harmonie v hlavě jsou a intuitivně se k nim blížím.“

Jak na štěstí?

Jednou z jeho desek je i album Štěstí a sám sebe Kratochvíl za šťastného považuje. Jak na to? „Kdybych to věděl, byl bych nejlepší psychiatr na světě. Největší a nejpotřebnější doktor na světě, štěstí potřebují miliardy lidí. Jedna z podmínek je, aby si člověk žil svůj život. Vésti život, ne nechat se tím životem vést.“

Většinu života jsem strávil tím, že jsem si ho linkoval sám. Dělal jsem si, co mě baví a tím si vydělával peníze. Je to lepší, než když člověk je do něčeho nucený.
Martin Kratochvíl

Životní štěstí spojuje i s rodiči. „Byli výborní, měli vztah k horám, k muzice, všechno, co jsem se naučil, mám od nich,“ vzpomíná Kratochvíl. „Ve Hvozdech u Štěchovic jsme trávili nádherné dětství, všechno jsme tam poznali, oštěpy, houby, i jsem tam zbuchnul z nějaké skály a hned dostal nařezáno,“ směje se hudebník. GEN Martina Kratochvíla uvidíte v České televizi 1. července.