Jiří Dědeček: K protestsongům mě vede rozčilení. Na některé politiky nic než nekorektnost neplatí
Písničkář, básník, spisovatel a překladatel Jiří Dědeček nedávno vydal sbírku Slonbidlo a ti druzí. Spolupracoval na ní s ilustrátorkou Anetou Žabkovou a zamýšleli ji jako knížku pro děti. Smysl a humor v ní ale najdou i dospělí. Z čeho vychází Dědečkova tvorba? A proč je pro něj důležitá svoboda?
Kde se ve vás bere touha něco říct?
Impulsy u mě vychází z formální stránky jazyka. Často je jediným impulsem rým – něco se legračně rýmuje a mě to donutí vytvořit celé čtyřverší. Třeba: „Je lhostejno, kam že lezem, lezem-li tam s lamželezem...“
Píšete básně pro děti, ale přijde mi, že jsou spíš pro dospělé...
Podstatou celé mé tvorby bylo, je a bude, aby byla pro všechny generace. I děti si v ní najdou svoje, ale snažím se kráčet ve stopách Emanuela Frynty. Ten psal básničky, které pobavily děti, ale měly několik dalších rovin, na něž reagovali dospělí. Mě v tomto směru povzbudily vlastní dcery: dětské žvatlání je nádherné, volné, čisté a nefalšované... Dokázal jsem si s holčičkami povídat a poslouchat jejich bezděčné vejšplechty, na které se já tolik nadřu.
Jak se rozhodujete, zda napíšete báseň pro děti, nebo protestsong?
Zapisuju si, co mi táhne hlavou a postupně vznikají okruhy, ke kterým kterým se vracím. K protestsongům mě vede rozčilení. Když není po mém, rozhořčím se a používám vulgarismy. Na činy některých politiků neplatí nic jiného než nekorektnost. Oni jsou také nekorektní: demagogičtí, vysmívají se lidem. Je to jediná zbraň, kterou proti nim mohu použít.
Co vás baví na nonkonformních lidech, jako byli Vian nebo Brel?
Vnímám u nich společný rys zoufalé touhy po svobodě. Té se dosahuje tím hůře, čím je společnost rozvinutější a početnější. Přesto po ní všichni toužíme, je to motto téměř všech Formanových filmů, Vianových a Brassensových písní. Já to mám od šesti let, kdy jsem ve škole těžce nesl patos provázející svátek dne učitelů. Něco se ve mně vzbouřilo a já běhal a křičel „dneska je svátek prasat!“
Co znamená svoboda pro vás?
Moje představa svobody je žít si podle vlastních představ a nikomu tím neubližovat. Protože jsem písničkář, výraz svobody v díle je pro mě důležitý. A svobodou vnímám s rizikem že se ztrapním, lidé mě budou nenávidět, budu jim třeba odporný... ale mohu si zpívat, co uznám za vhodné. To je pro mě svoboda.
Odkud pochází inspirace k hravým Dědečkovým veršům? Jak zneužil básníka Angela Poliziana? A co si myslí vulgarismech? Poslechněte si celý rozhovor.
Související
-
Na lidských právech vám začne záležet, když si přečtete o čínských lágrech, říká písničkář Dědeček
Kultura Číny se postupně rozšiřuje. A čeká to tedy i nás, říká písničkář, spisovatel, překladatel a předseda Českého centra Mezinárodního PEN klubu Jiří Dědeček, který byl hostem pořadu Osobnost Plus.
-
Jiří Dědeček: Inspirace ženou slábne, stejně jako libido
„Čtyřicet let jsem se snažil něco říct dospělým a mám pocit, že to bylo marné. Proto teď píšu knihy pro děti. Tam je ještě šance na nějakou výchovu,“ říká písničkář...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!
Vladimír Kroc, moderátor


Zločin na Zlenicích hradě
Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...